Jdi na obsah Jdi na menu
 


Gallardův deník díl 22.

 

Tak si to opět shrneme. Gallardovi je nyní 7 let. Obsedala jsem ho v jeho 3 letech (tedy v roce 2013), první rok v podstatě chodil jen do terénu a na jízdárně se ocital svátečně. Když mu byly čerstvě 4 roky a začali jsme pracovat intenzivněji, otěhotněla jsem a od července 2014 do dubna 2015 jsem nejezdila. Poté jsem se do sedla pomalu vracela, ovšem přišlo neskutečně teplé léto, ve kterém se pracovat ani nedalo. O nějaké systematické práci můžeme hovořit v období od září 2015 do září 2016, kdy jsem kvůli druhému těhotenství opět přestala jezdit (ovšem je třeba do toho započítat zimu a ježdění bez nepojízdné jízdárny). Do sedla jsem se vrátila nedávno, tedy v červenci 2017.

dsc_0826.jpg

V období mých mateřských pauz na Gallardovi jezdily mé dvě B-riderky Sváťa a Martina. S holkami trénujeme v rámci mých velmi omezených časových možností, postupem času se vypracovávají v obstojné jezdkyně, přesto je však Gallardo svým vzděláním ještě trochu před nimi, takže jsme se snažily alespoň udržet to, co uměl, a neučil se nic nového. Tedy krom práce ze země, zejména se zaměřením na piaffe. To jsem zvládala i s břichem. Z výše uvedeného je jasné, že se Gallardo doposud nepředřel. A zdá se, že mu to nehrozí ani v budoucnu, děti musí dostat přednost před koněm.

Po předchozí zkušenosti jsem se návratu do sedla po mateřské pauze již nebála, byla jsem si jistá, že vše naskočí samo, a to se také stalo. Pochopitelně má kondice značně upadla a začínám pozvolna. Taktéž Gallardo na tom není úplně nejlépe. Naštěstí se holkám podařilo udržet ho ve formě, takže v tomto směru jsem brzdou spíše já a ne on. Ovšem co se jeho drezurní způsobilosti týče, to je již jiná kapitola.

Vrátil se zase ke svým starým zlozvykům – věšení se do otěží, tedy padáním váhy na přední nohy, odmítání podsazení (je to moc práce), vyškubávání otěží, zpomaleným reakcím a nesoustředěnosti. Fyzicky má potíže se ohnout, procválat kruh je pro něj momentálně obrovský problém. Také k podsazování a shromažďování musí používat svaly, které dlouho odpočívaly.

Na druhou stranu mě však potěšil prací na dvou stopách, kde jsme navázali téměř tam, kde jsme skončili, tedy poměrně slušnými překroky a dovnitř plecí v klusu. Klus však bohužel ztratil prostor, který jsme před pauzou horko těžko získali. Velkým přínosem však byl v mezičase trénink piaffe (tréninkem rozumějte 5 minut ze země 1 – 2 krát týdně). Gallardo se naučil silově zapojovat zadní nohy, umí se o ně opřít a podsadit záď. Dobře také pochopil pomůcku a dokáže na ni zareagovat spolehlivě i ze sedla. S intenzivním podsazením souvisí i vzpřimování vepředu, čili přizvedávání hlavy v týlu. K tomu se však ještě dostanu.

Jsme zpět :)

dsc_0561.jpg

Po pauze jsem začala pouze krokovou prací po 10 – 15 minutách. Soustředila jsem se zejména na konsolidaci koně a jeho přetvoření z koně divokého zpět na koně drezurního. Důsledně jsem potírala výše zmíněné zlozvyky, zejména shromažďovací a ohýbací prací v kroku. Intenzivní pobídky „od zadu“ koni připomenou, že se má odlehčit v ruce. Taháním vepředu nikdy lehkosti nedosáhneme, problém je vždy v nedostatečné angažovanosti vzadu. Vhodnými cviky pro takovou práci jsou časté přechody, shromážděné zádrže, couvání, energická vykročení, dovnitř plec, pracovní piruety (to vše s důrazem na podsazení zádi) atd. Že Gallardo princip piaffe pochopil, mi dokázal, když pro mě zcela nečekaně správně zareagoval na piafovou pobídku ze sedla. Zkusila jsem to jen tak z legrace, ale když pode mnou začal přešlapovat, málem jsem údivem odpadla. Za odměnu jsme tedy začali i s piaffe ze sedla.

Pokroky s tréninkem piaffe - 8/2017

Piaffe je totiž naprosto geniální cvičení na podsazení a vzpřímení koně. Zapojí jeho záď a odlehčí ho v ruce. Ovšem důležité je toto podsazení a lehkost udržet i po ukončení cviku, resp. vyjetí z něj. Kůň se rychle snaží vrátit do své přirozené rovnováhy (tedy hlava dolů a váha na předek). Je jasné, že zpočátku po koni není možné žádat se v podsazení a vzpřímení pohybovat delší dobu, protože to je pro něj obrovsky fyzicky náročné. My zatím pracujeme systémem častých přechodů, vyklusávání z piaffe a intenzivní, ale krátké práce. Nyní trávíme na jízdárně cca 30 minut. Během té doby ale od koně vyžaduji 100% soustředění, přesnost a rychlé reakce. Což je opravdu hodně! Proto i při tak krátkých trénincích často zařazujeme pauzy a pochvaly.

V mezičase jsme také k drezurní práci na jízdárně začali využívat jezdecký pad, ten nejjednodušší, bez velkého polstrování, ale především neklouzavý. Gallardo nám vyrostl ze sedla s komorou č. 4 a než se rozhodnu, jak postupovat dál, budeme jezdit především na padu. Gallardovi i nám velmi vyhovuje a pohybuje se s ním opravdu hezky. Jeho chody získaly trochu více na „chodovosti,“ což se u koně s tak krátkýma nohama cení. Otázka sedla je ještě velký otazník do budoucna.

20507002_744480112410992_977616797080895536_o.jpg

Výrazné problémy ovšem máme se cvalem. Gallardův cval byl vždy pověstnou Achillovou patou. Před mou mateřskou pauzou však už začínal pozvolna jako cval vypadat, přechody do/z klusu i cvalu již měly nějakou formu a i kontracval se celkem dařil. To je vše dávná historie, teď jsme opět couvli hodně zpět. Gallardova rovnováha ve cvalu je tragická, stejně tak i veškeré přechody (zejména cval - klus). Do kontracvalu sice naskakuje, ovšem většinou, když se to po něm vůbec nechce. Cval na pravou ruku je obzvlášť špatný.

Naštěstí už s napravováním cvalu máme zkušenosti a vydáme se stejnou cestou, čili cestou shromažďovací práce v kroku, z toho vyplývající zlepšení klusu (i díky tréninku piaffe), intenzivní prací na dvou stopách a na kruzích (pro obratnost a ohebnost) a především cestou milionu přechodů. Není důležité cválat dlouho a koně se snažit „vycválat“ k lepšímu cvalu. Naopak, pomůžou časté přechody, přesněji časté kvalitní přechody – tj. shromážděná nacválání, kontrolované přechody do nižších chodů, aniž by se kůň pověsil do otěží či prohnul ve hřbetu a důraz na přechody „přes hřbet“. 

K takové práci s oblibou využíváme kruhů – např. velký kruh (pro začátek průměr třeba 20m) či osmička a na nich přechody typu čtvrt kruhu klus - čtvrt kruhu cval - čtvrt kruhu klus - čtvrt kruhu cval apod. Postupně snižujeme cválané úseky např. na 10 kroků klus - 5 cvalových skoků – 10 kroků klus. Mluvím tu především o koni, ale je jasné, že nejdůležitější je zde umění jezdce. Korektní pozice těla, netuhnutí do přechodů, správné a rychlé reakce, nekroucení se do stran apod. To je pochopitelně obrovská výzva pro mě, zvlášť po tak dlouhé pauze. Práce na padu hodně pomáhá tomu, že se lze snadno opravit – dle páteře koně se srovnat do těžiště. Sedlo hodně jezdcových chyb schová. Ale pozor, schová je před jezdcem samotným, ne před koněm. Ten chyby v rovnováze jezdce pochopitelně cítí velmi dobře.

A kam dál? Zatím je jasno – dostat se alespoň tam, kde jsme byli. Tentokrát však trochu jinak – již se zapojením shromažďovací práce (piaffe) a také s pomocí španělského uždění – tedy kombinace (našeho) obnosku a páky (v našem případě portugalské páky). Něco málo o důvodech pro použití tohoto uždění a jeho přínosech jsem psala již v minulém díle deníku, tak se nebudu opakovat. Pro nás představuje především pomůcku pro odlehčení koně vepředu a podporu shromažďovací práce. Gallardo na něj reaguje perfektně a již po pár lekcích na páce je znát posun vpřed (a to i když si vezmeme klasické stihlo).

dsc_0659--2-.jpg

Podíváme-li se dále do budoucnosti, toužím po vypilování piaffe ze země a ze sedla, kvalitním cvalu, korektním projíždění kruhů. Ještě dál pak leží další mety – střední klus a přeskok. Tak vzhůru za nimi! :)

K.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Přihlášení

Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< květen / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 499679
Měsíc: 14630
Den: 270