Jdi na obsah Jdi na menu
 


Gallardův deník díl 7.

Pokud od následujících řádků čekáte praktické rady či postupy, jak s koněm pracovat, neztrácejte čas s jejich čtením. Jsou-li vám úvahy o koňských duších a o jezdectví čistě v iracionální, pocitové rovině vzdáleny, ani vám nemohu tentokrát nic nabídnout.

Gallardo je koněm výjimečně nevýjimečným. Není čistokrevný, je malý, někdo by možná řekl, že ošklivý, má podivnou barvu, krátké nohy a velké břicho. Je pouze neobyčejně obyčejným koněm, zřejmě ho nečeká oslnivá sportovní kariéra ani nebude významným plemeníkem. Přesto má něco, co žádný z koní, které jsem doposud poznala, neměl. Alespoň již ne v době, kdy jsme se setkali. Gallardo má neskutečně čistou, bolestí nepoznamenanou duši.

Duši, které pevně věří, že lidé jsou hodní, že svět je krásný a bezpečný, duši plnou důvěry. Kladu si otázku, na kterou mi asi jen tak někdo nedokáže odpovědět, a to jestli se takto rodí všechna hříbata a nebo je to dáno do vínku jen určitým jedincům. Jestli víra v dobro je koním vrozená a ztrácí se s každým zklamáním či zradou od lidí nebo zda se s tímto darem rodí jen někteří.

Vždy jsem si přála mít koně, který mě pozná a bude mě mít rád. Který za mnou přijde, když na něj zavolám nebo jen když uvidí, že se blížím. Koně, kterého bude má společnost těšit. Gallardo mi tyto sny splnil a přidal k nim ještě obrovský bonus navíc - přátelství, o které jsem se nemusela zasloužit, které bylo zcela přirozené, jemu tak vlastní, a důvěru, vycházející jen z toho, že ho doposud žádný člověk nezklamal.

Nikdy bych nevěřila, jak silně může působit koňská důvěra, jak intenzivně ji můžete cítit. Jak nádherný je to pocit, když kůň, který je jinak sám od sebe velice odvážný, své nejistoty řeší společně s vámi. Pokud je pro něj situace nová a znepokojující, nesnaží se utéct, právě naopak. Přijde k vám blíž, přitulí se, přiloží nozdry k vašemu obličeji, aby ujistil vás i sebe, že to zvládnete společně.

 

Gallardo

Doposud jsem se s něčím takovým nesetkala. Znám desítky koní, mnoho z nich je nedůvěřivých, zrazených a zklamaných lidmi. Snaživým, pokorným a odhodlaným jezdcům se však podaří s těmito koňmi navázat upřímné přátelství a dokázat jim, že jsou i lidé, kterým se dá důvěřovat. Ti z nás, kteří o přátelství takového koně již někdy bojovali, ví, jak moc obtížné to bývá, ale také ví, že to skutečně stojí za všechnu námahu.

Proto kůň, který je důvěřivý sám od sebe je obrovským darem. Pokaždé, když se dívám do jeho upřímných očí, cítím nejen radost, ale i velkou odpovědnost. Je jen na mě, zda mu tento pohled plný přátelství a důvěry zůstane po celý jeho život. Mým největším přáním není se za 20 let podívat na zeď a obdivovat medaile a poháry. Mým cílem je podívat se za tu dobu do jeho očí a vidět v nich výraz stejně přátelský, plný důvěry a spokojenosti, že jsme spolu, jako vidím nyní. To bude mým největším vítězstvím. 

Možná jsem blázen. Ale jsem šťastný blázen se šťastným koněm.

K.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Denisa - Krása

Moc děkuji za tento článek. Mám to stejně - minimálně čtyřem koním jsem vrátila důvěru v lidi - Cora kobylka, kterou mlátili tak, že do boxu se k ní chodilo jen s vidlema, nebo lopatou, Zrzeček - dostiháček, který mířil na jatka, Chwaloušek, kůň kterému nedávali nažrat a pak na něm chodili tryskat po loukách co vydržel a nakonec Glorinka, klisna která žila jen ve výběhu a najednou zavřená do boxu se stala útočícím monstrem. Asi za tyto čtyři dušičky jsem pak "dostala darem" Zrzinku, kobylku QH, kterou mám od sedmi měsíců a prožívám s ní něco neuvěřitelného, věří mi a navíc, když si nevěřím já - například při přechodu úzkého mostu, tak do mne drcne a jakože "Mamko, jdeme". Teď jsou jí skoro tři roky a já pořád čekám s obsednutím, pořád mi příjde jako děcko, tak možná na jaře...

Janda - Krásně řečeno

Teď jsem zcela náhodou narazila na Vaše psaní a paráda....ten pocit přesně znám a mám to štěstí něco podobného také sdílet.
Dost často se v poslední době řeší týraní, zrazení koně a získávání jejich důvěry....někdy mi až příjde, že je to snad často už i nějaká móda koupit zrazeného koně, získat si jeho důvěru a slavně ji zvěčnit minimálně multimediálně ....pasovat se do role hrdiny-zachránce.....sama jsem měla možnost pracovat i s takovými "poznamenanými" zvířaty a cítit se jako "king" když se vám zdaří něco na čem jiní ztroskotali....
Ale té čisté duši se nic nevyrovná....najednou to není o tom něco si pořád dokazovat, za něčím se furt pachtit.....jen tak můžete najednou spolu žít a užívat, neřešit co si dovolit a co se teď stane....ta absolutní důvěra toho zvířete v člověka, protože dvounožec mu nikdy nezavdal záminku k tomu pochybovat nebo se strachovat....a také si přeju, aby nám vyšší síla dala dopřát s těmi čistými dušemi dlouhý a spokojený život bez dotyku zla tohoto světa....

Luciferiee - Šťastní blázni :)

Moc děkuji za tento článek... Tak živě mi připomněl jednoho úžasného koníka... Děkuji!

 


Přihlášení

Poslední fotografie



reklama


Mail list



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2018 >>


Statistiky

Online: 4
Celkem: 562653
Měsíc: 15745
Den: 323