Jdi na obsah Jdi na menu
 


Waldemar Seuing o výběru koně

Velikost koně

Velikost koně je důležitá, protože by měla odpovídat velikosti jezdce; čili pokud jezdec sedí v sedle, jeho kolena by měla přiléhat na boky koně v takové výšce, aby nepřesahovala místo nejširšího vyklenutí hrudníku.

Také z estetického hlediska je vhodné, aby si jezdec s dlouhým trupem vybral koně s dlouhými liniemi; stejně to platí i pro jízdu v dámském sedle.

Jezdecký kůň v podstatě nemůže být příliš malý - i když má kratší nohy - pokud má dostatečně hluboký hrudník. Ale naopak může být příliš velký, protože koně, kteří jsou řekněme více než 17 pěstí vysocí, obvykle nejsou tak hbití a jistí si na nohách jako jejich menší kolegové. Výška jejich těžiště zhoršuje jejich schopnost najít rovnováhu. A pokud upadnou, je pro ně těžší dostat se zpátky na nohy, zejména pokud jsou jejich hrudníky a jejich plece úzké.

Posuzujeme-li velikost mladého koně, nesmíme zapomínat, že jeho růst ve čtyřech letech ještě není ukončen. Výška, která převyšuje průměr, neulehčuje trénink a velcí koně vyžadují mnohem větší množství krmiva, aniž by byli schopni předvést více, než menší koně.

 

Kvality koně

Je nutné konstatovat, že mnoho koní, kteří uchvátí na první pohled svým perfektním exteriérem a vznosnými chody, zklamou poté v průběhu samotného tréninku. Na druhou stranu, koně, kteří nezaujali během předvedení, se časem ukážou být mnohem lepšími než na první pohled „dokonalí koně“, a to díky způsobu, jakým dokážou využívat svůj „motor,“ a díky adaptibilní povaze, která se vždy přizpůsobí potřebám jezdce. Pouze skuteční odborníci jsou schopni vyřknout takovouto předpověď během prvního předvedení koně. Vyžaduje to hluboké znalosti, mnoho a mnoho zkušeností a vrozený dobrý úsudek, kterým je obdarován pouze skutečný koňák. (Skutečný koňák není pouze znalcem, musí být taky schopen myslet a cítit jako kůň, tedy uvědomit si, že kůň není obdařen schopností vnímat věci jako člověk. Takový člověk by měl být obojím – člověkem i koněm – kentaurem – nejen fyzicky, ale i psychicky.) Pokud máte to štěstí, že znáte takového odborníka (není jich příliš mnoho), vezměte se ho s sebou kupovat koně – nebudete toho litovat.  Lindt

 

 

Oči a uši 

Výraz uší a očí odráží charakter koně. Těkající oči nebo ty, co se dívají „do dálky“ naznačují psychickou nestálost; klidné uši značí vnitřní rovnováhu a krátké, oblé uši naznačují citlivost a schopnost se rychle učit. 

 

 Ocas

Ačkoliv je často uváděno, že ocas je důležitý pouze pro vzhled koně, nelze s tímto tvrzením zcela souhlasit. Způsob, jakým kůň ocas nosí, jeho hedvábné žíně a způsob, kterým se ocas pohupuje v rytmu pohybu koně, dotváří ušlechtilost tohoto zvířete, která započíná na jeho hlavě. Navíc nám ocas poskytuje informace o charakteru koně, jeho životní energii, elánu, konstituci a o stupni přirozeného napětí svalového tonusu.

Ocas je skutečným barometrem, který neomylně ukazuje, zda je aktivita koňských zad korektní, zda je jedna strana koně ztuhlá, jestli je kůň plný energie nebo unavený a jestli jezdec úmyslně či neúmyslně nadužívá šporen. V krátkosti, z ocasu může znalec vyčíst celou historii koně a jezdce.

 

Barva

Pokud se týká barvy koně, nikdo by neměl trvat na určité barvě ze sentimentálních nebo jiných důvodů, pokud není ředitel cirkusu anebo majitel pohřební služby. Staré přísloví „Dobrý kůň nemá nikdy špatnou barvu,“ můžeme přeformulovat na „Ne každý kůň s dobrou barvou je dobrý.“ Někdy jsou bílé znaky považovány za ozdobu, jindy za „ďáblovo znamení“. Vždy je ovšem nenávidí ošetřovatelé, kteří je musí čistit. Je také faktem, že drezurní jezdci nemají rádi křivé znaky či jednotlivé bílé nohy, protože se říká, že drezurní rozhodčí mohou podlehnout optické iluzi a mluví o křivém nesení hlavy a nečistých chodech, i když kůň zajel úlohu zcela korektně.

Na tomto místě by bylo možné uvést množství přísloví a rčení týkající se barvy a znaků koně. Ačkoliv tato rčení byla opakovaně citována v literatuře, nemají žádnou jinou než historickou hodnotu, protože si často navzájem odporují, a liší se dle jednotlivých zemí, epoch a národností jezdců.

 

 Chody

Na jezdeckém koni jsou nejdůležitější jeho chody, tedy to, jak aktivizuje své nohy v pohybu. Chod můžeme definovat jako přirozenou tendenci koně se pohybovat svobodně vpřed, když nenese žádnou zátěž. Pokud kůň aktivizuje svoje nohy dopředu a s lehkostí, a pokud je odráží od země, aniž by k ní byly přilepeny příliš dlouho, chod je elastický. Elasticita značí odolnost, vytrvalost a rychlost, čili sílu. Během tréninku koně by díky gymnastickým cvičením měla být rozvíjena síla a kmih, protože jsou to právě čisté a zušlechtěné chody společně s kontaktem s udidlem, které jsou důkazem kvalitní drezurní práce.  

 
         Vrozené dispozice koně

Na základě původu koně můžeme posuzovat jeho dědičnou odolnost vůči vlivům, které poškozují organizmus (jako například přetěžování koně, chudá nebo nedostatečná strava, případně chlad). Na základě příslušnosti koně do určitých chovných linií můžeme očekávat určité skvělé kvality, zejména u plnokrevníků. Ale skutečný verdikt nad kvalitou stavby koně budeme moci vynést, až když po něm budeme požadovat práci, pro kterou jsme jej zakoupili.

Stejně tak to platí i o charakteru koně. Jeho povahové vlastnosti nám budou odhaleny až v průběhu tréninku, když na něj budou kladeny větší nároky. Až pak budeme moci konstatovat, zda je kůň dobrý, líný či příliš temperamentní a je-li jeho povaha dobrá, bojácná či vzdorovitá.

  

Pokud se nám podaří najít koně, který má dobré fyzické dispozice a je pro něj příznačná příjemná živost, je to výhra v loterii. Takový kůň důvěřuje své vlastní síle a svým vlastním kostem a nebude ztrácet hlavu ani v kritických situacích - za předpokladu, že bude mít dostatečně volné otěže; a při práci bude mít sám chuť jít vpřed.

Hodnotíme-li mladého koně, nesmíme se nechat zmást jeho uměle vytvořenou prezentací. Pokud nám prodejce předvede koně v kadencovaném klusu, odfrkávajícího s ocasem vysoko zdviženým a vlajícím ve větru, nemáme žádnou záruku, že v naší stáji se z něj nevyklube líný a umíněný kůň; zatímco z líně se předvádějícího koně se může vyvinout chtivý a silný kůň, jakmile se dostatečně nasvalí a naučí se používat svoji sílu.

Oči, uši a ocas jsou pomocnými znaky dispozice koně a jeho charakteru. Koně s bojácnýma malýma očima, kteří mají zlý nebo do dálky zahleděný pohled nevěstí nic dobrého, dál od nich!

Často máme sklon si koupit dobře vypadajícího dvouletka s úmyslem, že ho rok či dva necháme v menším výběhu u našeho domu a pak s ním začneme pracovat na lonži a jezdit ho. To však rozhodně nelze doporučit. Nízká cena mladého koně je vyvážena dodatečnými náklady na jeho krmení a péči o něj a nikdy nemůžeme předpovědět, jak bude vypadat, až vyroste. Musíme si také uvědomit, že jen velká pastvina dá hříběti dostatečnou možnost protáhnout si svaly při dlouhých cvalech. Tato možnost se mu v malém výběhu nenaskýtá. Klouby a vazy, tak se pak vyvíjí nedostatečně a srdce a plíce, které se nenaučí pracovat ve větších rychlostech, dostatečně neroztáhnou hrudník. Místo vysněného koně, kterého jsme očekávali, před námi po dvou letech bude stát v hrudníku úzký, dlouhonohý, v bocích plochý požírač sena. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Přihlášení

Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< květen / 2018 >>


Statistiky

Online: 5
Celkem: 499031
Měsíc: 14821
Den: 289