Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak mu dám hlavu dolů?

Že by kůň měl mít hlavu „dole,“ ví většina jezdců. Ale kde přesně, proč a hlavně jak ji tam dostat, to už je poněkud palčivé téma. Základní nepochopení celého problému zračí se již v úvodní otázce. Jak koni DÁT hlavu dolů? A jak ji tam UDRŽET? Nebylo by přece jen lepší se ptát: Jak to udělat, aby KŮŇ DAL hlavu dolů a NESL si ji tam SÁM?

 

32420300_10212399854774549_5027407074217164800_n.jpg

Ilustrace: Hana Kárníková

Hluboko v nás bývá zakořeněn pocit, že koně jezdecky ovládáme, je-li dobře zkrocen. Snažíme se ho přemoci, přesvědčit silou našich rukou, nohou či šikovných udělátek, když ruce a nohy nestačí. Pokoušíme se ho dostat do námi žádaných pozic a držet ho v nich. Ježdění se pak stává přetahovanou, soubojem kdo s koho. Co když to ale jde i jinak? Pojďme raději docílit toho, že se kůň bude pohybovat bez soustavné kontroly a bez tlaku, ve vlastním samonesení.

Zkusme koni naše přání nevnucovat, ale představovat a nabízet. Ideální je začít již od obsedání. Místo vyvázání koně při lonžování ho nechme na volno, ať si svůj rámec určí sám a učí se se svým tělem pracovat samostatně. Při práci ze sedla se nesnažme fixovat pozice krku a hlavy, ale pracujme nejdříve na nastavení základní komunikace mezi jezdcem a koněm. Tedy naučme ho nejdříve odžvýknout při polechtání udidlem na jazyku či obnoskem na nose. Poté využijme tendenci koně jít proti působení ruky a naučme ho snižovat krk, když lehce zavibrujeme rukou směrem nahoru. S těmito dovednostmi si v podstatě vystačíme. Teď už stačí jen přidat pobídku.

Důležité je myslet na to, co je naším cílem. Nechceme přece koně celý život opravovat, kibicovat, tahat se s ním o délku krku a výšku hlavy. Chceme klidně sedět, nést si otěže a v nich cítit jen pár gramů, chceme se moci soustředit na jemné nuance a pobízet zdánlivě jen silou naší myšlenky. S touto představou pracujme a stále si jí připomínejme, ať nesejdeme z cesty. Naším cílem je koně učit samostatnosti. Zkusme mu jemně vysvětlit, že bude-li se nosit kulatý, budeme pro něj příjemnějším břemenem. Nutnou podmínkou k tomu je ovšem náš dobrý sed, o tom není pochyb.

Koně v pozicích nedržíme, nenutíme mu je silou, jen trpělivě žádáme a nadšeně chválíme i jen za náznak správné tendence – tedy žvýkání, snížení krku, uvolnění, zakulacení. Zpočátku, ať učíme mladého koně, nebo přeučujeme staršího, je třeba počítat s tím, že ne všichni koně chápou stejně rychle. Některému stačí hodina, jinému pár týdnů. Pokud jsme ochotni tento čas obětovat, získáme koně, který bude reagovat na naše jemné náznaky a bude s námi spolupracovat. Nezapomínejme, že pokud nechceme koně, který se s námi pere a tahá, nesmíme s těmito nešvary sami začínat.

Zvládáme-li koně motivovat ke snížení krku a zakulacení se v zastavení, můžeme v tom pokračovat i v kroku, klusu a cvalu. Zpočátku koně často jemně a trpělivě opravujeme, ale postupně by měl sám dojít ke zjištění, že pohyb vpřed v kulatosti je pro něj příjemnější a jezdec mu tak je pohodlnější. Naše působení by se mělo stále omezovat a zmenšovat. Pokud kůň pracuje správně, necháváme ho být, nedržíme ho, netaháme, jen chválíme. Je-li potřeba korekce, provedeme ji, ale vždy jen v rámci nutného minima. Vysvětlujeme naše požadavky trpělivě, jemně, ale důsledně a vytrvale. Nezapomínejme, že naším ideálem je samostatně pracující kůň. Dobrý jezdec se nepozná podle toho, že na koni zvládá dělat spoustu věcí. Dobrý jezdec dělá jen pár věcí, ale správně.

 

Cílem tohoto krátkého pojednání není detailní vysvětlení techniky. Je jím spíše nasměrování jezdcových myšlenek určitým směrem. K tomu, abychom si uvědomili, že je i jiná cesta. Že kůň není jen sportovní nástroj, který je nutné soustavně řídit a korigovat, ale že je to inteligentní tvor, který je schopen a (při dobrém managementu i) ochoten, pracovat samostatně. K tomu ale potřebuje vzdělaného, trpělivého jezdce a naši důvěru.

Jako shrnutí na závěr, s dovolením, připojuji pár mých doporučení.

Vnímejme, co nám říká kůň. Vždy se snažme o maximální lehkost a jemnost. Naším cílem je spolupracující kůň, nikoliv zkrocený kůň. Žádejme po koni samostatnost a samonesení v pozicích, které jsou pro něj přirozené a na které je připraven. Prioritou není krátkodobý stav, ale dlouhodobě udržitelná, pro obě strany uspokojivá spolupráce. Snažme se stále se přibližovat našemu ideálu.

K.

Pokud by vás zajímalo i více teorie, doporučuju například knihy od Aloise Podhajského, Nuno Oliveiry, Benta Branderupa, Gustava Steinbrechta či Anji Beran. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Přihlášení

Poslední fotografie



reklama



Archiv

Kalendář
<< červenec / 2018 >>


Statistiky

Online: 3
Celkem: 517116
Měsíc: 8064
Den: 226