Jdi na obsah Jdi na menu
 


Uvolnění, opracování, pozornost a reaktivita koně

   

     Inspirací k tomuto článku byl nedávný trénink téměř 5 leté fríské klisny Bettie v.d Alberthoeve, se kterou pracujeme od června 2012. Připravovali jsme ji na svody fríských koní a také jsme se ji zasvěcovali do základů drezurní přiježděnosti a obratnosti v terénu. S její paničkou Andreou dále spolupracujeme a pravidelně trénujeme a mohu s velkou radostí prohlásit, že obě dělají velké pokroky.

Tentokrát jsem si na přání Andrey na Bettie sedla první a začaly jsme s klasickou uvolňovací prací. To znamená vykrokování na volné otěži, postupné zkracování otěže, přechody krok – zastavení – krok, přechody krok – klus – krok, dovnitř plec a ustupování na holeň, pracovní piruety v kroku, vše prokládané kruhy, oblouky a změnami směru a pochopitelně pravidelnými pauzami na volné otěži. Veškerou práci na jízdárně provádíme pouze v plném sedu, nevysedáváme.
Tímto způsobem začínáme lekce v podstatě se všemi koňmi. Cílem je uvolnění koně, jeho mobilizace, aktivizace, senzitivizace, zaujmutí jeho pozornosti, zvýšení jeho soustředění a reaktivity.
Poté přistupujeme k náročnější práci, dle schopností každého koně. V případě Bettie se na daném tréninku jednalo o práci na kruzích a obratech v kroku, klusu a cvalu a práce na naučení se shromážděného zastavení v přechodech zastavení – klus – zastavení.
Bettie, ač zpočátku lehce ztuhlá po delší pauze a nepříliš ochotná pracovat zádí a zády, se v průběhu této práce hezky uvolnila a ochotně vyšlapovala vpřed s aktivní zádí. Potěšila mě rovněž výrazně lepší prací na kruzích a schopností nést se v obloucích i na menších kruzích – zde se projevuje poctivá práce Andrey, právě kruhy a obraty představovaly pro Bettie obrovský problém.

img_4090.jpg

 
Celý trénink sledovala Andreina známá ze stáje, která ke mně vznesla několik dotazů. Některé z nich pro mě byly poměrně překvapivé, ale uvědomila jsem si, že odpovídají tréninku, jemuž jsem i já kdysi byla podrobena. Proto jsem se rozhodla, že ony otázky a mé odpovědi zprostředkuji i vám, třeba byste se na ně taky zeptali, kdybyste byli na jízdárně s námi.
 
 První otázka směřovala na způsob, jakým uvolňujeme koně – tedy proč děláme tolik přechodů, obvykle se přece koně uvolňují vyklusáváním.
Ano, také jsem byla učena, že po příchodu na jízdárnu následuje 10 – 15 minutové „vyklusávání“ koně, aby se uvolnil. My se však domníváme, že kroužení kolem jízdárny v lehkém klusu nemá pro výcvik koně žádnou přidanou hodnotu. K určitému uvolnění sice dojde, ale nelze ho srovnat s uvolněním, které získáme v práci na přechodech. Při strojovém vyklusávání se kůň sice zahřeje, ale to je asi vše. Když už jezdec touží svého koně takto zahřívat, měl by to provádět v terénu a ne ho motat po jízdárně. Dokonce se najdou i jezdci, kteří tvrdí, že tímto způsobem se buduje fyzická kondice. Dle našeho názoru by budování fyzické kondice a „nadýchávání“ koně mělo probíhat výhradně v terénu a ne na jízdárně. Navíc práce v terénu je pro koně hotovým duševním balzámem.
 
Následoval dotaz, zda při naší uvolňovací práci v přechodech dojde k dostatečnému zahřátí svalů koně (které se vyrovná zahřátí svalů při vyklusávání).
Zkusme si představit takovou „rozcvičku“ sami na sobě. Pokud se budeme rozcvičovat pouze tím, že budeme běhat nějakou dobu ve stejném tempu dokola, svaly se nám nepochybně zahřejí, ale mnohým z nás ze stereotypního pohybu naopak ztuhnou. Nevím jak vy, ale já dávám přednost rozcvičce, která, ač není nijak fyzicky náročná, zajišťuje nejen prohřátí svalů, ale i jejich protažení, rozhýbání celých zad, krku, protažení různých svalových skupin.
To je základní rozdíl mezi vyklusáváním a pestrou prací v přechodech, na dvou stopách, kruzích a obratech.
 
Další otázka směřovala na náš způsob používání otěží. Slečna si správně povšimla a z mých promluv k Andreji pochopila, že otěže používáme opravdu pouze jako doplňující, korektivní pomůcku, nikoliv jako volant a brzdu. Je možné zastavování a zatáčení koně bez otěží aplikovat na každého koně? I na mladého?
Rozhodně! Čím méně zásahů v hubě koně, tím lépe, pod to by se vám podepsal každý kůň. Koně se velice snadno naučí zastavovat pouze na uvolnění jezdce, na jeho výdech. Je to pro mě příjemné a tuto jemnost velmi oceňují. I mladý kůň to lehce pochopí, a pokud je tak naučen již od obsedání, je mu jemnost a lehkost vlastní a získáme citlivého partnera. Tvrzení, že pro práci s mladými koňmi je potřeba výrazně používat otěže a udidlo je mýtus. Vše závisí jen na šikovnosti a snaze jezdce.
 
Poslední dotaz směřoval na poloviční zádrž, respektive na upozorňování koně před cvikem. Když jsme s Bettie trénovaly přechod zastavení – klus – zastavení, zdůrazňovala jsem, že pro tyto přechody či shromážděné zádrže, se nepoužívají otěže jako brzda. Pokud by se použily, znamenalo by to nejen nepříjemný zásah v hubě koně, ale také pád jeho váhy na předek. Pravá shromážděná zádrž musí začít od zadu – čili ne zarazit koně o udidlo, ale posadit ho na záď, dopobízet do zastavení a uvolnit se. Kůň tak zůstane na zádi, lehký v ruce a připraven znovu vyrazit vpřed do jakéhokoliv cviku. Otázka však zněla takto: Jak to, že nepoužíváte poloviční zádrž? To je přece nutné k tomu, abychom koně upozornili, že bude následovat změna či nový cvik.
V jezdeckém světě panuje domněnka, že na každou změnu je třeba koně předem upozornit. Většinou to probíhá tak, že jezdec se koni pověsí do huby, aby ho upozornil, že za chvíli se mu tam pověsí ještě více. Pokud ale pracujete způsobem, jaký jsem popsala výše, tedy na přechodech, nestereotypně, s častými změnami ruchů, cviků či kadence, zajišťujete si stálou pozornost svého koně. Nebude tak třeba ho na změnu upozorňovat předem, jelikož váš oř bude v každou chvíli pozorný a připraven reagovat na nejjemnější signály.

p1540379.jpg

 
V následujících řádcích pokračuje v úvahách o poloviční zádrži Filip:
 Poloviční zádrž jako upozorňující pomůcka má jistě velký význam v přípravě rovnováhy koně pro následnou změnu chodu, ruchu či směru, je ji však třeba chápat jako pobídku, při které je kůň jen částečně propuštěn vpřed. Poloviční zádrž spadá pod pojem pomůcky, která byla v některých z našich předchozích článků označena jako shromážděná zádrž. Poloviční zádrž je vlastně poněkud zavádějící pojem, snad přesnější by bylo označení poloviční pobídka. Jezdecký kůň musí totiž rozlišovat mezi dvěma možnými reakcemi na pobídku vpřed. V každém případě musí pobídka vždy vést k aktivizaci zadních končetin, zvýšenému podsazení, stlačení pružiny, ke které lze záď koně přirovnat. Rozdíl pak tkví v tom, co po této aktivizaci následuje, jezdec buď koni naznačí uvolněním sedu a ruky, že je připraven jít s jeho pohybem a kůň zvýší chod či ruch, nebo jezdec naopak sed a ruku zklidní a zpevní, čímž naznačí koni, kolik pohybu vpřed mu má v úmyslu dovolit. Pokud mu dovolí vykročit vpřed jen s částí energie, která byla pobídkou vytvořena, zůstává zbytek ve formě energie potenciální, uložené v pružnosti svalových vláken, šlach a vazů. Tato potenciální energie se nazývá shromáždění. A právě tato energie usnadňuje koni reakci na následující požadavek jezdce. Efektivní poloviční zádrž tedy rozhodně nemůže být iniciována rukou jezdce.
 
Byl to velmi příjemný a podnětný trénink. Jen více takových :)
 
K.
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dana - Uvolňovací práce

Dobrý den, jak dlouho - průměrně- vaše uvolňovací práce trvá ? Ustupování na holeň, plec dovnitř při tom děláte jen v kroku nebo i v klusu ? Jak postupovat u koně, kde nemohu pohodlně vysedět pracovní klus - tedy lze vysedět jen velmi pomalý klus (ověřeno více jezdci :) - ev. nepřipravujete na toto téma nějaký článek ? Děkuji moc za odpověď

Kristyna - Re: Uvolňovací práce

Zdravím,
trvá přesně tak dlouho, jak je potřeba :) Nelze říci přesně kolik minut, je to jiné podle koně, podle dne, podle předchozí práce.. někdy stačí 5 minut, někdy celá lekce. Cviky na dvou stopách v kroku nebo klusu, podle stupně výcviku koně.
Nepohodlný klus poukazuje většinou na neuvolněnost, ač už jezdce nebo koně. Takže uvolňovací práci rozhodně doporučuju ve velkém, klidně v pomalém klusu, jen co vy a kůň zvládnete a postupně přidávat. Naklusávat stačí klidně na 5 klusových kroků a zařadit přechod, jen co usedíte. Pomalými krůčky k dokonalosti :)

Dana - Re: Re: Uvolňovací práce

Přesně takovou odpvěď jsem čekala :) Myslím, že máme trochu i zdravotní problém, ale vždy, když si někoho pozvu, aby koníka porovnal, tak je to bez efektu a za velké peníze :( Mohu se ještě zeptat, jak řešíte jízdu bez sedla na koních s dlouhým vysokým kohoutkem ? Cítím i 20min v kroku a léčím to min. týden :):):) ale jinak hoďku klidně jezdit vydžím, jenže se pak začnu kroutit a tuhnout kvůli tomu, že mám odřený zadek :( děkuji za odpověď a přeji mnoho krásných dnů s Vašimi koníky :)

Jitka - zastavení

Dobrý den.
Učim se jezdit u jedne staré paní a ta naopak vyžaduje tuhý stisk na oblasti podbřišníku a pevná bedra pokud chci zastavit.....ne vždy se mi to podaří.zvlašť když ríká že to jak ztuhnu bedry že koně posouvám....ale mě nejde stisknout nohy a neposunout kostrč pod sebe. Je to o cviku nebo je to nemožné?
Jinak vnější otěž vede je stejná a vnitřní se má vždy pohybovat a aktivovat hubu koně....je toto tvrzení správné?

Kristýna - Re: zastavení

Zdravím,
Nevím úplně, co myslíte pojmem tuhý stisk, ale pokud chcete koně zastavit shromážděnou zádrží, je potřeba pobízet oběma holeněmi, v konečné fázi této pobídky/zádrže lze působit oběma holeněmi naráz. Pevná bedra - taky záleží na tom, jak je to myšleno. Bedra jezdce by měla být stále zpevněná, ale zárověň pružná, břicho uvolněné. Zpevňování beder do zastavení si moc neumím představit, ani jak by se to technicky udělalo :)
Někdo používá aktivně vnitřní otěž, někdo zase vnější, my používáme aktivně obě, podle toho, co zrovna po koni chceme, kam ho chceme ohnout, který čelistní kloub uvolnit.. čili my pracujeme oběma otěžemi rovnoměrně, ale mohou být i specifické případy, kdy se jedna (častěji ta vnitřní) otěž používá více.

 


Přihlášení

Poslední fotografie



reklama


Mail list



Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2018 >>


Statistiky

Online: 15
Celkem: 582655
Měsíc: 11666
Den: 533