Jdi na obsah Jdi na menu
 


Talant

Talošek 7.4.1990 - 23.3.2011
 
 
Otec: Ten-41 po 27 Ostrjak 9
Matka: Litka po Ichtiandr.
Pelemeno ukrajinské jezdecké
Místo narození: Ukrajina

 

Talant
 
 
Talant... jméno tohoto jedinečného černého hřebce zní stále v našich srdcích i duších. Byl výjimečným z výjimečných…
Jeho minulost je částečně zahalena v mlze. Narodil se na Ukrajině, v dokumentech je jako chovatel uveden Strelcovskij Konnozavod. V roce 1997 ho zakoupil český majitel a přejmenoval na Finland Flash. V roce 2002 se dostal k Filipovi a bylo mu navráceno původní jméno Talant.
Co přesně před příchodem k nám prožil, se už asi nedozvíme. Co však víme určitě je, že do našich jezdeckých životů vnesl zcela nový rozměr.
V roce 2002 jsem Filipa ještě neznala, ale jedna má tehdejší trenérka chodila občas na vyjížďky na jeho koních. Náhodou jí onemocněl jezdecký partner, a proto vzala s sebou mě. Ocitla jsem se tak zcela nečekaně ve stáji v den, kdy přivezli Talanta. Stále si pamatuji, jak krásný byl. Ale stejně tak nezapomenutelný pro mě byl den, kdy Talošek odjížděl.
Talant byl kůň neskutečně hodný, klidný a moudrý. Jeho něžné oči se na nás trpělivě dívaly a odpouštěly nám hlouposti, kterých jsme se na něm dopouštěli. Filip si nikdy nepřestane vyčítat, že Talanta zpočátku jezdil příliš tvrdě, jak mu radili ostatními uznávaní trenéři. Pokaždé, když na Talanta vzpomínáme, nedokáže se ubránit výčitkám.
Byl to však právě Talant, kdo nám ukázal, že důvěra je cennější než trofeje a přátelství má větší váhu než převaha. Postupně jsme začali sundávat podpínky, povolovat nánosníky, zlehčovat ruce. Netrvalo dlouho a Filip jezdil na vyjížďky na Talantovi bez sedla a bez uždění, což byla tehdy pro nás věc zcela neznámá a nemyslitelná. Ale Talant nikdy nezklamal, vždy se o nás staral jako o vlastní děti.
Ačkoliv byl hřebcem, na kobylky se ani nepodíval, zřejmě v mládí prošel tvrdým drilem. V přívěsu ho bylo možno vozit s klisnou bez hřebčí přepážky. Mohly na něm jezdit malé děti i začátečníci, všechny trpělivě snášel.    
leto_2005_078.jpg
Talant se však jednoho dne zavalil v boxe, nalomil si krční obratel a objevila se u něj ataxie. Následovalo dlouhé období rekonvalescence. Nebylo možné na něm jezdit a tak jsme s ním chodili na procházky. Procházeli jsme se po lese, povídali si s ním a zjistili, že vztah s koněm má daleko více rovin, než jsme doposud znali. Po čase jsme se k ježdění vrátili, avšak jen velmi pomalu a zlehka. Talant při určitém pohybu hlavou či krkem ztrácel rovnováhu a padal. Nebylo bezpečné na něm jezdit se sedlem, protože by se snadno mohlo stát, že by noha uvízla ve třmenu a skončili bychom pod ním. Proto jsme jezdili bez sedla. Naučili jsme se vnímat koně a signály, které k nám vysílá. Přestali jsme diktovat, ale začali jsme naslouchat. Ve společnosti tohoto ušlechtilého zvířete jste se cítili jako žáček před významným panem profesorem.
Talant potřeboval zvláštní péči a čas, kterého se nedostávalo, a tak bylo rozhodnuto, že se přesune k Zuzce. Den jeho odjezdu byl jedním z nejsmutnějších dní našeho života. Přijela jsem do stáje o hodně dřív, dlouho ho čistila a v mezičase mu plakala do hřívy. Když přišel Filip, nepromluvili jsme spolu ani slovo, nemohli jsme. Podívali jsme se na sebe, předali si Talantovo vodítko a Filip s Talantem odešli. Loučení bylo mnohem těžší, než jsme si dokázali představit.
Talant byl však v dobrých rukou. Zuzka se do něj zamilovala stejně tak, jako my. Následuje její část cesty s Talantem:
 
  

30032011359.jpg

 
Příběh Taloškova důchodového věku
 
Talošek k nám přišel v roce 2006. Tři a půl roku byl ustájený v Bílém Újezdě. Kam jsem za ním jezdila každý den, protože bydlíme nedaleko. Za těchto pár let nás přesvědčil o tom, že koník z Ruska prostě něco vydrží :).
Naučil mě si zachovat chladnou hlavu v situacích, v kterých ostatní lidé šíleli. Tím myslím jeho handicap. V minulosti prodělal úraz, ze kterého se dostal, jen mu zůstaly trvalé zdravotní problémy. Konkrétně po estetické stránce byla vidět jen boule na levé straně krku za ušima. Což byl roztříštěný obratel zapouzdřený svalovinou, když si Tali špatně hnul s hlavou „kácel se“ obratle mu zatlačily na nervy od zadních nohou a on nekontrolovatelně spadl na zem. Zvykli jsme si na jeho “kácení,“ celkem rychle :) i když je to zvláštní pocit, když se vám koník z ničeho nic „skácí“.
Když k nám přišel, ještě asi dva roky jsem na něm jezdila, jezdili jsme rekreačně do přírody na vycházky což se Talimu hrozně líbilo. Byl to koník plný elánu a nikdo by na něm nepoznal, že má zdravotní problém. Pak jsme přestali jezdit skoro ze dne na den, protože se Tali skácel při ježdění, což byl pro mě dost velký impuls k tomu přestat jezdit, bylo to nebezpečné i pro mě. Vyřešili jsme to po svém, začali jsme oba chodit na procházky pěšky :).
Ještě v době když jsme jezdili, zažila jsem s ním několik naprosto neobyčejných a neuvěřitelných chvil, na které nikdy nezapomenu. Byli jsme se podívat v Lipovce na jezdeckém dnu, cesta trvá něco přes dvě hodiny a vede přes most z pražců. Ten den jsme přes mostek šli dvakrát a o den později jsme šli podobnou trasu znovu. Při cestě zpět se, ale stala velmi nepříjemná věc. Talošek se mostkem propadl, zadní nohy měl pod mostem a přední na mostě. Jela jsem s kamarádkou, která dojela pro pomoc. Byla to záchranná akce se vším všudy hasiči, policie, pan veterinář a naše celá rodina. Po přispání se nám podařilo Taloše vyprostit z mostku. Následovali tři hodiny, při kterých jsme se museli snažit udržet Taliho co nejdéle na zemi. Čekali jsme to nejhorší, ale po prohlídce panem veterinářem jsme nemohli uvěřit tomu, že z toho Tali vyvázl bez zlomenin jen s pár odřeninami na zadních nohou :).
Myslím si, že Tali díky této zkušenosti zjistil, že ho jen tak v něčem nenecháme. Hodně se změnil jeho vztah ke mně. Začal na mě hodně spoléhat.
Další zkouškou si prošel ve svých dvaceti letech. Jednoho dne jsem přišla do stáje jako vždy, ale něco mi tam nehrálo. Tali mě nevítal, jen nehybně stál a smutně koukal. Zbystřila jsem a všimla jsme si, že má hubu celou nakřivo, vešla jsem k němu a vidím krev, říkala jsme si, že se mohl bouchnout a kousnout se do jazyka třeba když se skácel. Nakonec jsme se mu zkusila podívat dovnitř…..nastalo zděšení!!! Měl na dolní čelisti pod jazykem cca 1 cm širokou díru, která vedla od předních zubů, které byly taky v půlce v čelisti zlomené, obloukem k levému okraji čelisti. Hned jsem běžela pro majitele stáje, přišlo mi to nepochopitelné, jak se to mohlo stát a co s tím??? Obratem jsme volali veterináře a snažili se mu celou situaci nějak popsat. Za chvíli přijel a sám byl dost vyvedený z míry. Musel Taliho přispat, aby mu to mohl prohlédnout. Po prohlídce konstatoval, že se něčím podobným u koně ještě nesetkal, ale že je to rozhodně zlomená čelist. Teď následovala otázka co s tím….. odvést na kliniku, nechat to sešroubovat, jenže nám nikdo nemohl zaručit, jestli to jeho srdíčko v jeho letech zvládne. Asi po dvou hodinách, co jsme stáli před jeho boxem,  začal Tali  pomalu žrát seno, nebo se o to aspoň snažil. Což nám udělalo šílenou radost. Po projevení takovéhle snahy nám veterinář řekl, že si myslí, že jsou jeho šance tak 50% na 50%. Buď mu dá injekce proti bolestem, antibiotika a bude se mu muset rána co nejčastěji a nejvíce čistit i přes jeho protesty a budeme doufat, že nedostane otravu krve, nebo mu může pomoci jeho trápení ukončit. Samozřejmě, že jsme s druhou možností nesouhlasili. Sebrala jsem veškeré svoje odhodlání a řekla jsem si, že z toho musím Taliho dostat ať to stojí, co to stojí. Vše se odehrávalo cca 3 týdny před koncem školního roku, studovala jsem na střední škole a byla na intru. Proto jsem hned jela do školy se žádostí o dřívější ukončení školního roku, abych se mohla plně věnovat Talimu.  
Bylo to těžké, ale překonávala jsem sama sebe, nebyl to žádný hezký pohled ani příjemné ošetřování pro nás oba. Pro Taliho to bylo velice nepříjemné, tak jsme spolu zezačátku dost bojovali. Výplachy doporučenými bylinkami…..čištění rány kartáčkem do krve….tolikrát jsem to dělala se slzami v očích. Tali brzo pochopil, že všechno tohle špatný je pro něco dobrý a že se mu to lepší. Takže jsme nakonec byli už docela sehraní.
Po třech týdnech se mu celá rána vyplnila svalovinou, která vypadala úplně stejně jako okolní čelist. Bez problému se pásl a žral. Nic pro něj nebyl problém.
Na konci prázdnin jsme Taliho přestěhovali k nám do Ještětic, kde na něj čekal jeho nový kamarád Renda. Kluci se rychle skamarádili, ale nakonec se začali navzájem dost otravovat a skončilo to tak, že Tali dostal kopanec přímo do té nalomené čelisti a nalomil si ji znovu……a vše začalo na novo antibiotika, bylinky….. naštěstí jsem už byla chytřejší a věděla co s tím :). Vše se zase zahojilo a Talimu nebránilo nic v tom si užívat dál.
Na přelomu zimy a jara 2011 jsme se, ale museli všichni s naším miláčkem rozloučit. Skácel se a už se nemohl zvednout, i když jsme se mu snažili pomoci všemi různými prostředky.
Tímto bych chtěla hlavně říci to, že Talošek nebyl jen tak nějaký kůň….. byl to hlavně velký bojovník a kamarád do každé situace. Nikdy v životě na něj nezapomenu a budu ho mít navždy hluboko ve svém srdci. Jsem mu vděčná za všechno, čím jsem si po jeho boku mohla projít…..za to krásné i za to ne moc příjemné, protože mi po něm zůstala spousta zkušeností.
Talant byl kůň s úžasným charakterem a troufám si říct, že už žádný takový CHARAKTER, jako byl ON, není :)!!

K + Z

talosek-20a-20j.jpg

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Anna Kohútová - zlomený krční obratel

Děkuji za sdílení krásného životního příběhu.
Můj kůň si také zlomil krční obratel a měl ataxii, naštěstí mu to během pul roku srostlo a ataxie zmizela. Do roka byl již plně jezdecky využitelný. Po přečtení tohoto článku, si toho vážím ještě víc. Obdivuju co jste s Talantem za jeho život zvládly.

 


Přihlášení

Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< květen / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 499679
Měsíc: 14630
Den: 270