O-ou. Dva roky od posledního dílu deníku. Stalo se toho tolik, že ani nebylo kdy psát, ale je na čase to dohnat. Protože když už o někom napíšete 27. dílů, je vaší morální povinností napsat i 28. Zvlášť když ten, o kterém píšete, je čím dál tím víc úžasnější.
Gallardo v Maneu listopad 2020
Rok 2020 pro nás byl vskutku velmi turbulentní. Gallardo se během něj 3 krát stěhoval. V září 2020 na čas ukončila svou činnost stáj v Perné, kde jsme přebývali i s Týnou a jejím kladrubským hřebcem Solerem. Týna pro nás chystala pastevní ustájení ve Velkých Pavlovicích, jenže ještě nebylo hotovo a tak jsme se na pár týdnů rozdělili. My s Gallardem jsme našli útočistě v Maršově u mých milovaných kladrubáků v JS Maneo. Po všech příkořích ten rok zažitých si tam Gallardo užíval jako v lázních. Blahobyt se na něm ale brzy podepsal a měla jsem obavu, že pokud tam setrváme ještě o chvíli déle, bude pupek tahat po zemi. Maršov mám totiž bohužel trochu z ruky a tak jsem se na ním dostala maximálně dvakrát týdně. V mezičase relaxoval a ládoval se místním luxusním senem. Ve výsledku ale nevypadal, že by mu má přítomnost nějak výrazně scházela.
S velkou radostí jsme využívali luxusní jízdárny, kterou mají v Maneu. Říkám si, že kdybychom tak dokonalý povrch měli po celou dobu našeho ježdění, už na té Olympiádě jsme dvakrát. 🙂 V době našeho pobytu v Maneu, tedy na podzim 2020, jsem také spustila projekt placených výukových videí. Nejprve na Patreonu a později na Equikurzy.cz. Velká část videí je postavena právě na Gallardovi a na tom, co umí. Byla a je to tedy pro mě velká odpovědnost, připravit a předvést koně tak, abych na základě jeho schpností mohla pomoci ostatním jezdcům drezuru, pobídky, pomůcky, cviky a vůbec vše okolo pochopit. Velkým přínosem, který toto natáčení má pro mě je, že si jednotlivé prvky, o kterých natáčíme, musím důkladně nastudovat a případně dostudovat souvislosti, které mi chyběly. Myšlenka “jak by to asi vypadalo na videu” mi také velmi pomáhá při každodenní práci s koňmi. Když si představím sama sebe, jak asi vypadám, jsem schopna si své chyby rychleji uvědomit a opravit se.
Na následujícím videu je Gallardo v Maneu. Stále jsme se systematicky věnovali přípravě na piaffe ze země. Zdánlivě nekonečná několikaletá práce konečně začala nést ovoce a dnes (2022) již Gallardo piafuje opravdu krásně.
Kdyby Maršov byl o něco blíž, nikdo by nás odtamtud nedostal. Ale mít koně blízko a být s ním často pro mě bylo důležitější, než mít dokonalé podmínky. V listopadu 2020 jsme se proto s Gallardem přestěhovali do Pavlovic, do našeho ještě-ne-zcela-hotového pastevního ustájení. Zpočátku to byla celkem divočina, ale byly jsme s Týnou rády, že máme koně kousek od domu a ve vlastní péči. Mít koně doma je sice velmi náročné, rozhodně se více staráte než jezdíte, ale na druhou stranu s koňmi získáte zcela jiný vztah. Daleko lépe je znáte, trávíte s nimi čas, aniž byste po nich něco chtěli, a vůbec jste si tak nějak blíž. Mít koně doma je pro ty, kdo koně milují víc, než ježdění na koni.
V Pavlovicích, leden 2020:
Jak to u nás vypadalo chvíli po tom, co jsme se nastěhovali? Koukněte na video:
Nějaké kulturní ježdění ale s naším přesunem dostalo na delší čas stopku. Jízdárna ještě zdaleka nebyla, takže jsme jezdili převážně do terénu, nebo lehce pracovali v paddocku. Měli jsme s Gallardem to štěstí, že nás s sebou párkrát v zimě kamarádka přibalila do vozíku a odvezla na trénink do haly Veterinární univerzity v Brně, takže jsme alespoň jednou za pár týdnů zase čuchli k drezuře. Byla jsem velmi příjemně překvapena, že Gallardo, ač byl vytažen z prázdnin, fungoval opravdu moc pěkně. Naše ježdění začalo konečně působit relativně kulturně a na Gallardově hřbetě jsem zažívala krásné momenty. Zcela se také změnil pocit, který od té doby mám na Gallardově hřbetě. Nemusím se tam nijak držet, naopak se mi zdá, jako by mě Gallardova záda přímo vtahovala do sedla. Jako kdybyby mezi mnou a koněm fungovala vzájemná přitažlivost, která nás lepí k sobě. Díky tomu jsem získala v sedle daleko víc svobody a uvolněnosti. Navíc jsem se čím dál víc osvobozovala od myšlenkových vzorců, které mi stále našeptávaly, co MUSÍM umět, stihnout, co MUSÍM natrénovat, co MUSÍ kůň, jak se NESMÍ flákat a kdoví co ještě. Začala jsem vše méně řešit a naopak si více užívat. Bez jízdárny a možnosti drezurního “drilu” jsem musela veškeré své ambice pustit a smířit se s tím, že máme podmínky, jaké máme. A vlastně to bylo fajn.
Gallardo na jízdárně Veterinární univerzity:
Koně tedy byli celou zimu venku a vypadali velmi spokojeně. Každý obýval svůj paddock, protože jsem neměla důvěru k příliš vášnivému vztahu hřebce ke Gallardovi. Každý stál spokojeně u svého balíku sena. Neustálý přístup koní k senu (byť se zpomalovací sítí) způsobil naprosto jasné zklidnění koní. Gallardo, který se dosud vždy vrhal na seno, když mohl, a kterého seno zajímalo daleko víc než já, ve chvíli, kdy měl možnost žrát neustále, úplně změnil přístup. Když jsem za ním došla, klidně seno opustil a plně se mi věnoval. Také prorokované ztloustnutí koně, který bude moci žrát neustále, se nekonalo. Gallardo přestal hltat, krmí se v pohodě a nikam nespěchá.
Na jaře za námi přijela seldářka Magda Frantlová a díky ní jsme vyzískali naše nynější skvělé sedlo Passier Corona. KONEČNĚ sedlo, které padlo tak, jak jsem si představovala. Začali jsme také spolupracovat s e-shopem HORSEandME.eu a dostali příležitost testovat spoustu jejich produktů. Okamžitě jsme vyměnili naše současné udidlo za jejich udidla Fager a Gallardo, což našemu ježdění významně prospělo.
Půl roku po našem zabydlení jsme natočili pokračování vývoje naší stáje. Můžete se na něj podívat tady:
Byť jsem po jízdárně tesknila, to přiznávám bez mučení, místní kopečky Gallardovi dost prospívaly, takže kondici měl na naše poměry obstojnou. Když byla možnost, drezurovali jsme alespoň ve výběhu. A když jsme v létě 2021 konečně vjeli na (byť provizorní) naši jízdárnu, byla jsem štěstím bez sebe. Tedy do chvíle, kdy jsem zjistila, že neumíme projet kruh. 🙂
K.
