Gallardův deník díl 20.

autor: | Čvn 10, 2016 | Gallardův deník | 0 komentářů

Jubilejní dvacátý díl by si nepochybně zasloužil něco speciálního. Nic takového tu ovšem nemám, takže nezbude, než si jen pogratulovat.

Zima byla mírná, ale Gallardova pracovní aktivita v zimním a brzce jarním období snad ještě mírnější. Výsledek se okamžitě dostavil a po chladných měsících strávených v intenzivním kontaktu se senem se Jarinek sotva valil. Filip konstatoval, že pokud bych do Gallarda kopla, ze svého výběhu na kopci by se do stáje dokutálel. Mojí argumentaci, že jde o naježené chlupy, jsem nevěřila ani já sama.

S oteplením a znovuobnovením mé motivace (jež přišla zejména po znovupřečtení knížky od Nuno Oliveiry a započetí četby děl Aloise Podhajského) jsem se rozhodla, že je třeba Gallardovi nastolit alespoň vzdáleně sportovní režim. Spočívalo to především v zintenzivnění práce v terénu. Vzhledem ke kopcům, které máme kolem stáje, lze v podstatě jakékoliv vyjetí z brány areálu považovat za kondiční práci, což je fajn.

Kdyby vás zajímalo, jak to u nás vypadá, můžete kouknout na tohle květnové video z vyjížďky:

Poté, co nám jarní slunce vysušilo jízdárnu, začali jsme nanovo s drezurováním. Ukázalo se, že Gallardo přes zimu utrpěl zásadní výpadek paměti a vůbec si nevzpomínal, že by se kdy předtím býval na jízdárně ocitl. Domnívám se, že by byl ochoten odpřísáhnout, že zejména kruhy po něm doposud nikdy nikdo nechtěl. Šmatlal si to v písku s vahou na předku a tvářil se, že to je vrchol, s čím můžeme letos počítat. Ovšem jakožto specialistka na věčné začátky jsem se nenechala rozhodit.

Přebudování koně pralesního na koně drezurního jsme pojali jako klasický restart, tedy začali jsme od práce a základních přechodech krok – klus – cval s důrazem zejména na uvolnění, lehkost a „překlopení“ váhy z předních nohou alespoň do rovnováhy, odkud snad budeme pokračovat dále na záď. Ideální jsou pro to časté přechody. V rámci rozpomínání na kruhy jsme například prováděli přechody každou čtvrtinu 30 metrového kruhu.

Jako další pomocná cvičení jsme využívali zejména dovnitř plec (v kroku a postupem času i v klusu) a poloviční piruetu, respektive její pracovní verzi s větším průměrem půlkruhu, který opisují zadní nohy koně. Ve cvalu jsme začali pracovat na kontracvalu, který jsme naťukli již na podzim.

Stále to ale nebylo úplně ono. Gallardo se zlepšoval, ale jeho nadšení k pohybu bylo opravdu minimální. Připisovala jsem to zejména jeho po-zimní rozválenosti a obezitě, ale problém byl zřejmě ještě někde jinde. Při a po provedení jakéhokoliv drezurního cviku zpomaloval, přecházel do kroku nebo se kroutil do všech stran. Krk si sice nosil kulatý, ale na můj vkus stále příliš nízko, jen tak, aby se moc nenadřel zádí. Stále měl tendenci povalovat se po předku a dostat ho jen do rovnováhy bylo více než obtížné.

Naštěstí se spojily dva významné motivační faktory, které nás (pomyslně) nakoply správným směrem. Prvním z nich byla návštěva Filipa, který se stará nejen o Gallardova nekovaná kopyta, ale i o zuby a záda. Po jarní technické prohlídce všeho byl Jarinek seznán plně způsobilým práce, bez jakýchkoli omezení. Filip mi promlouval do duše a poukazoval na Gallardův velký pupek a zesláblá záda, což jsem musela s politováním uznat.

Druhým motivačním prvkem se stala výše zmíněná četba. Knihy Aloise Podhajského mě prostě nadchly. Věnuji se jim v samostatném článku a ten si můžete přečíst ZDE.

Nejde snad ani o to, že bych se v jeho knihách dozvěděla něco zásadně nového, přece jen se klasickému stylu ježdění věnujeme již dlouho. Ale způsob, jakým tento drezurní guru píše, mi pomohl utřídit si myšlenky a ujasnit si jezdecké priority. Konečně se u mě nějak spojila teorie s praxí a místo „měla bych dělat“ jsem konečně „dělala“.

Gallardovy křivosti a tendence ke kroucení do všech možných stran jsem začala řešit daleko důslednějším ježděním v pozici „plec před sebe“. Tento cvik jsem sice zapojovala od samého počátku Gallardova tréninku, ale nepovažovala jsem ho za prioritní, což byla chyba, protože spolu s pohybem vpřed dokáže vyřešit spoustu problémů.

Jarinkovu neochotu jít kupředu a jeho skomírání v drezurních cvicích jsem si rovněž způsobila sama tím, že jsem se příliš soustředila na provedení cviku a opomněla, že prioritou je rytmus a pohyb vpřed. Pokud se cvik nedařil, nechala jsem Gallarda přejít do kroku nebo zastavit, čím jsem ho tento zlozvyk naučila. Teď se snažím naopak pokračovat v pohybu vpřed. Například pokud se ideálně nedaří dovnitř plec nebo překrok v klusu, nenechám ho přejít do kroku, ale vyklušeme rovně vpřed. Taktéž tendence šetřit si má problematická záda způsobila, že Gallardo byl někdy v klusu zbytečně pod tempem. Nechci pochopitelně, aby zběsile letěl kupředu (pokud to vidím u svých trénujících, používám na to výraz „On nekluše, on běží!“), ale aby dělal delší kroky s aktivnější zádí. Proto jsem uznala za vhodné v rámci podpory pohybu před více zařazovat lehký klus (jak doporučuje Podhajský).

 

Díky obrovské jízdárně, kterou disponuje naše domovská stáj, jsme si mohli vyměřit drezurní obdélník a začali jsme zkoušet projíždět si drezurní úlohy. Ne snad, že by nás lákalo závodění, spíše pro ozvláštnění tréninku. S radostí jsem musela konstatovat, že Gallardo je bez větších obtíží schopen slušně přejít úlohu stupně L. Problémy mu ovšem činí malé kruhy v klusu a cvalu (8 a 10m), tam nás čeká ještě hodně dřiny.

Poštěstilo se mi obdržet krátký záznam z našeho ježdění ze 7.června, který přikládám níže. Byla jsem tak rozradostněna, že konečně budeme mít nějaké video, až se mi vůbec, ale vůbec nedařilo. Gallardo vycítil mou křečovitou snahu a rozhodl se, že se toho účastnit nebude. Dobře mi tak 🙂

Přesto, že náš natočený výkon rozhodně není ideální a je na něm zachycena spousta mých jezdeckých chyb, velmi pozitivně vnímám jeho celkovou atmosféru. Gallardo, ač mě odmítal podpořit svými nejlepšími možnými výkony a snažil se spíše podprůměrně, stále zůstává uvolněný, klidný a bez známek napětí.

Pojďme si video zběžně zhodnotit:

  • 0:12 – 0:30 – dovnitř plec – ačkoliv bych si představovala daleko větší angažovanost zadních nohou a tím pádem i odlehčení předku, těší mě, že zůstává v pěkném klusovém rytmu, uvolněný
  • 0:31 – 0:58 – překrok – umíme to lépe, opravdu. Začátek by ještě šel, ale v průběhu nám trochu moc uteče plec napřed. Ke konci to dorovnáme, ale už to není ono. Přesto je pochválen, právě za tu snahu o vylepšení cviku ke konci. Druhý překrok byl sice ne příliš výrazný, co se křížení nohou týče, ale zato v lepší pozici, plynulejší. V obou případech mám radost se zachování rytmu pohybu vpřed. Ještě nedávno to vůbec nebyl náš standard.
  • 1:02 – 1:13 – poloviční pirueta – tak tohle už opravdu, ale opravdu umíme lépe! Nicméně tady jsou hezky vidět chyby, a tak to ve videu ponechávám. Hned v úvodu je cvik poznamenán ztrátou rytmu, což zákonitě odsuzuje zbytek k nezdaru. Další vadou je nedostatečná příprava na piruetu – měla by vycházet z dovnitř plece, což se ne tak úplně konalo.
  • 1:30 – 2:52 – přechody cval – krok – cval – s tímto přechodem jsme začali teprve nedávno. Základem úspěchu je zejména dostatečná angažovanost zádi, což Gallardo ten den prostě odmítal demonstrovat. Proto můžete v přechodech zaznamenat pohození hlavou, někdy doplněné o prohnutí zad. Vše známka nedostatečného podsazení. Čeká nás především vyladění naší vzájemné komunikace. Musím najít ideální pozici, ve které budu schopna dostatečně Gallarda pobídnout do podsazení (POZOR: Cvik se nesmí provádět od ruky, ale od pobídky holeněmi – jedná se o shromážděnou zádrž!) a přitom se ani nezakloním, ani nepředkloním, abych ho nevyrušila.   

Pozn. – 2:00 – nechtěný přechod do klusu – tak mě Gallardo trénuje 🙂 předcházel tomu totiž můj mírný předklon, na což on vždy reaguje zastavením pohybu vpřed. Za to není nikdy trestán, vždyť jen poukazuje na mé jezdecké chyby a jsem mu za to naopak vděčná!

  • 2:52 – 3:00 – cval – zastavení  – cvičně jsem si nechala natočit i tento přechod, který jsme zkoušeli prvně. Ještě ho nehodlám trénovat, protože je to přechod těžký a rozhodně by mu mělo předcházet vypilování přechodu cval – krok.

Máme co dělat a moc se na další pokroky těším! 🙂

K.

Nejnovější články

Gallardův deník díl 30.

Gallardův deník díl 30.

Kde se vzal, tu se vzal, 26. 3. 2022 k nám přibyl 3letý starokladrubský valášek (z úžasného chovu JS Maneo) Sacramoso Fantastica IV-38, tedy náš Fanda. Z bezpečnostních důvodů jsme koně zase rozdělili, hřebec s poníkem zůstali v jednom výběhu a ke Gallardovi jsme...

Gallardův deník č. 29

Gallardův deník č. 29

Dívám-li se zpátky na naši společnou historii s Gallardem, převládá ve mně pocit, že jsem vždy jezdila méně, než jsem vlastně chtěla. Jako by nás stále něco brzdilo. Moje mateřské dovolené nás výrazně zpomalily téměř na 5 let, potom to byly různě (ne)sjízdné jízdárny,...

Kolik váží tvoje ego?

Kolik váží tvoje ego?

Nechce se vám číst? Poslechněte si článek v rozšířené formě jako PODCAST. Téma váhy jezdce je více než ožehavé. Diskuze na sociálních sítích bývají velmi vášnivé a plné důmyslné (a častěji nesmyslné) argumentace. Pojďme se na toto téma podívat pokud možno bez velkých...