Pokud od následujících řádků čekáte praktické rady či postupy, jak s koněm pracovat, neztrácejte čas s jejich čtením. Jsou-li vám úvahy o koňských duších a o jezdectví čistě v iracionální, pocitové rovině vzdáleny, ani vám nemohu tentokrát nic nabídnout.
Gallardo je koněm výjimečně nevýjimečným. Není čistokrevný, je malý, někdo by možná řekl, že ošklivý, má podivnou barvu, krátké nohy a velké břicho. Je pouze neobyčejně obyčejným koněm, zřejmě ho nečeká oslnivá sportovní kariéra ani nebude významným plemeníkem. Přesto má něco, co žádný z koní, které jsem doposud poznala, neměl. Alespoň již ne v době, kdy jsme se setkali. Gallardo má neskutečně čistou, bolestí nepoznamenanou duši.
Duši, které pevně věří, že lidé jsou hodní, že svět je krásný a bezpečný, duši plnou důvěry. Kladu si otázku, na kterou mi asi jen tak někdo nedokáže odpovědět, a to jestli se takto rodí všechna hříbata a nebo je to dáno do vínku jen určitým jedincům. Jestli víra v dobro je koním vrozená a ztrácí se s každým zklamáním či zradou od lidí nebo zda se s tímto darem rodí jen někteří.
Vždy jsem si přála mít koně, který mě pozná a bude mě mít rád. Který za mnou přijde, když na něj zavolám nebo jen když uvidí, že se blížím. Koně, kterého bude má společnost těšit. Gallardo mi tyto sny splnil a přidal k nim ještě obrovský bonus navíc – přátelství, o které jsem se nemusela zasloužit, které bylo zcela přirozené, jemu tak vlastní, a důvěru, vycházející jen z toho, že ho doposud žádný člověk nezklamal.
Nikdy bych nevěřila, jak silně může působit koňská důvěra, jak intenzivně ji můžete cítit. Jak nádherný je to pocit, když kůň, který je jinak sám od sebe velice odvážný, své nejistoty řeší společně s vámi. Pokud je pro něj situace nová a znepokojující, nesnaží se utéct, právě naopak. Přijde k vám blíž, přitulí se, přiloží nozdry k vašemu obličeji, aby ujistil vás i sebe, že to zvládnete společně.
Doposud jsem se s něčím takovým nesetkala. Znám desítky koní, mnoho z nich je nedůvěřivých, zrazených a zklamaných lidmi. Snaživým, pokorným a odhodlaným jezdcům se však podaří s těmito koňmi navázat upřímné přátelství a dokázat jim, že jsou i lidé, kterým se dá důvěřovat. Ti z nás, kteří o přátelství takového koně již někdy bojovali, ví, jak moc obtížné to bývá, ale také ví, že to skutečně stojí za všechnu námahu.
Proto kůň, který je důvěřivý sám od sebe je obrovským darem. Pokaždé, když se dívám do jeho upřímných očí, cítím nejen radost, ale i velkou odpovědnost. Je jen na mě, zda mu tento pohled plný přátelství a důvěry zůstane po celý jeho život. Mým největším přáním není se za 20 let podívat na zeď a obdivovat medaile a poháry. Mým cílem je podívat se za tu dobu do jeho očí a vidět v nich výraz stejně přátelský, plný důvěry a spokojenosti, že jsme spolu, jako vidím nyní. To bude mým největším vítězstvím.
Možná jsem blázen. Ale jsem šťastný blázen se šťastným koněm.
K.
