Bon Voyage je kůň neskutečně inspirativní. I krátký okamžik v jeho přítomnosti vám dá pocítit sílu jeho osobnosti. Bonbon má velmi sofistikovaný smysl pro humor, a proto by byla nepochybně škoda, kdybychom si nechali vše, čím nás baví, jen pro sebe. Dnes jsem měla tu čest absolvovat na něm kratší vyjížďku a během ní si neodpustil pár svých klasických šprýmů. Napadlo mě, jak by to asi vypadalo, kdyby své zkušenosti předával dalším koňským generacím
Bon Voyageův návod, jak se chovat v terénu:
Pokud vyrážíš se svým jezdcem do terénu, gratuluji. Přeješ-li si, aby ses během vyjížďky náležitě pobavil, mám několik osvědčených tipů:
– jakýkoliv pokyn jezdce si vykládej jako: „Okamžitě se otoč a jdi směrem k domovu!“
– jakoukoliv pobídku si vysvětluj jako: „Co nejrychleji se rozběhni!“
– pokud si na tebe dovolí vzít udidlo, náležitě se jim pomsti
– pokud s něčím nesouhlasíš, nauč se hrozivě bručet
– pokud bručení nezabírá, začni se stavět na zadní
– pokud ani stavění na zadní nefunguje, začni kozlovat (Poznámka k předchozím bodům – dávej si pozor, aby ti jezdec při výše uvedeném neupadl. Jsme koně, ne hovada!)
– začínáš–li se nudit, zastav se, zvedni hlavu, jak nejvýš to jde, a zahleď se do dáli… když budeš hledět dostatečně dlouho, nakonec se ti podaří najít něco, čeho by ses mohl vyděsit
– to, že kolem nějaké věci chodíš denně, neznamená, že z ničeho nic nemůže začít být nebezpečná
– když se „jako bojíš“ nezapomínej u toho hlasitě funět a couvat, vypadá to věrohodněji
– pokud zakopneš, náležitě se rozčil na svého jezdce, je to beztak jeho chyba
– rozhodně si nenechej vnucovat trasu, kterou by se mělo jít, ty přece sám víš, kde to je nejzajímavější
– na místech, kde se obvykle cválá, vyžaduj cval vždy a za všech okolností
– pokud se tě snaží brzdit, přidej, to si nesmí zvykat
– občas se zastav a odmítej se pohnout z místa, čím déle to vydržíš, tím větší je to legrace
– najdi si objekt, na který se dá fascinovaně hledět (osobně doporučuji kočárky)
– v terénu vždy předstírej, že jsi o drezuře v životě neslyšel, jsi přece divoký a nespoutaný
– pokud hustě prší, postav se pozadím proti větru, skloň hlavu a nehni se ani o milimetr (nehledě na to, jak blízko či daleko jsi od stáje)
– soustavně se pokoušej ukusovat trávu a užírat větvičky
– kamion s rachotícím přívěsem je neprůstřelný důvod ke zlobení, to ti nemůžou vyčítat
– vždy se snaž protáhnout se pod větvemi tak, aby listí našlehalo tvému jezdci do obličeje
– předstírej strach z vody a donuť svého jezdce, ať si sundá boty a proleze potokem první
– pokud ses na nějakém místě posledně „vyděsil“ (ať už čehokoliv), nezapomeň se tam příště „vyděsit“ znovu nebo se minimálně tvářit značně ostražitě/dramaticky
– pokud jdeš s více koňmi, za každou cenu chtěj jít první (neplatí, pokud bys náhodou měl tu čest jít ven se mnou – JÁ, Bon Voyage první a poslední, mám nepopiratelné právo na první místo za všech okolností)
– cestou domů maximálně spěchej
– ideální příležitost, kdy odmítat poslušnost, je v přítomnosti turistů a jiných neznámých osob (lze se tak s úspěchem vyhnout trestu a jezdce zcela zesměšnit)
– když potkáte cizí koně, nezapomeň na ně významně hledět, tvářit se důležitě a hlavně neposlouchej, ať se před nimi ukážeš jako borec
– nikdy nenechej jezdce, aby bránil vyniknout tvé osobnosti
– buď statečný, není nic trapnějšího, než když se lekneš doopravdy
– vlastním invencím se meze nekladou, buď kreativní!
– na závěr to nejdůležitější ke všem předchozím bodům – hlavně NENÁPADNĚ!!! to je základ…
Poznámka pro případné méně chápavé moralisty – text je psaný s malou mírou nadsázky (přesto však na základě skutečných událostí). 🙂
K.
