Training Happy Horses
26. 10. 2011 byla na webu eurodressage.com uveřejněna reportáž ze semináře klasické drezury pod vedením Johanna Rieglera. Bylo by škoda, aby jeho obsah zůstal utajen neanglicky mluvícím, a proto vznikl tento velmi podrobný, přesto ne doslovný překlad. Originální článek s fotkami najdete na:
http://www.eurodressage.com/equestrian/2011/10/26/training-happy-horses-riegler-and-schneider
Důkazem narůstající popularity klasické drezury byl velký zájem o seminář nazvaný „ Klasický trénink pro jezdce a koně.“ Seminář vedl Johann Riegler, bývalý Oberberaiter Španělské jezdecké školy a člen Xenophon society.
Riegler přivítal četné účastníky slovy: „Tématem tohoto semináře je klasický drezurní trénink. Často slyšíme od jezdců, že se přestali účastnit drezurních soutěží a místo toho se věnují klasické drezuře. Na druhou stranu jsem však nikdy nepotkal drezurního závodníka, který by netvrdil, že jezdí klasicky. Chtěl bych citovat Colonela Handlera (Oberberaiter Španělské jezdecké školy), který jednou řekl, že umění klasické drezury není ničím jiným, než gymnastikou celého svalstva koně. Tedy klasické ježdění není ničím jiným než správným ježděním, a to nezávisí ani na plemenu koně, ani na oblečení jezdce. Ke správnému ježdění je naprosto nezbytný korektní sed.“
Správná pozice jako nepostradatelný základ
Ve Španělské jezdecké škole ve Vídni je tradicí, že všichni její členové začínají svou kariéru na lonži a to minimálně po dobu jednoho roku, aby si vypracovali absolutně korektní sed, který je nezbytný, pokud chceme dobře jezdit. V duchu této tradice Hans Riegler věnoval čas rozboru a předvedení složek dobrého sedu. „Nezávislý sed je něco, čeho musí každý jezdec dosáhnout, než může pomýšlet na opravdové ježdění,“ uvedl Riegler. „Domnívám se, že každý začátečník má právo brát lekce od velmi dobrých trenérů, aby si ustanovil dobrý základ a naučil se korektně jezdit.
“Riegler divákům ukázal, jak upevnit vyvazvací otěže, a zdůraznil, že správné lonžování vyžaduje, aby byl kůň veden za obnosek, který uchrání citlivou hubu koně.Oproti zvyku běžných jezdeckých škol, Riegler nechtěl po jezdci, aby začal jezdit bez třmenů. „Také začátečník může jezdit se třmeny, musíte však dávat pozor, aby se nenakláněl dozadu. Když začínáte na lonži, nejdůležitější je, aby jezdec našel svou rovnováhu a dosáhl určité elasticity, která znamená, že svými zády následuje pohyb koně. Bez této elasticity nemá smysl pokračovat v práci na pozici.
“Poté co jezdec zvládne pružný sed, instruktor může začít pracovat na vzpřímené pozici. Za tímto účelem Rieger požádal jezdkyni, aby zkřížila třmeny před sedlem a jezdila bez nich. „ Dovolte nohám volně viset dolů. Představte si, že na vašich botách je závaží z olova. Pokud nohy spustíte dolů, koleno automaticky najde vhodnou pozici. Abyste ji zachovali, musíte špičky palců směřovat lehce dovnitř. Říkáme tomu „zavření kolene, “ vysvětlil Rieger.
Poznamenal, že je důležité nenapínat se, když se snažíme naplňovat požadavky korektního sedu. To by vyústilo pouze v tenzi. Místo toho by jezdec na tyto požadavky měl myslet pouze zlehka. „ Pokud se jezdec napíná v zádech, musíme se vrátit zpět k základu, kterým je uvolněná pozice.“
Práce s mladým koněm
Poté, co se seminář zpočátku zaměřil spíše na jezdce, pokračoval s koňmi rozdílných tréninkových úrovní. Prvním koněm byl čtyřletý Kiss Me.
Kiss Me začal v ideální pozici pro protažení s vyklenutými zády a kontaktem s udidlem, což vzneslo otázku, jestli by tak mladý kůň měl být ježděn v průběhu tréninku. „Samozřejmě je to velmi individuální, protože koně jsou různí, ale kůň by neměl být v této protažené pozici ježděn, až dokud se neunaví. Když kůň odfrkuje a je uvolněný, je to správný moment ke změně z protažené pozice k přiměřenému vzpřímení, řekl Rieger.
Nacválání je něco, co se mladý kůň po obsednutí musí naučit. Protože mnoho lidí tvrdí, že kůň nacválává na pobídku vnitřní nohy a ostatní oponují, že od vnější nohy, Rieger objasnil, že právě druhý způsob je ten správný. „Když kůň nacválává, začíná pohyb vnější zadní nohou, takže ho musíme naučit reagovat na pobídku do nacválání od vnější nohy.“ Poté požádal jezdkyni, aby klusala tak pomalu, jak uzná za vhodné, aby udělala přechod do kroku a z tohoto pomalého tempa nacválala.Několikrát to zopakovala, dokud její kůň nepředvedl krásné klidné a čisté nacválání. „V klusu je důležité nejen, aby kůň naklusal, ale aby se naučil výrazně zabrat od zadních nohou při přechodu do kroku. Chceme, aby koně používali své zadní nohy.
“Rieger řekl, že čtyřletý kůň může již předvést pár kroků prodlouženého klusu, ale je třeba dávat pozor, aby klusové kroky nebyly uspěchané. „Pokud kůň začne spěchat, musíte to okamžitě napravit svým sedem. Pevné, ale klidné dosedávání v lehkém klusu dodá koni rytmus.“Rieger objasnil, že mu nevadí vidět takto mladé koně na soutěžích, pokud jsou trénováni opatrně. „Já často v tomto věku koně obsedám a chovám se k nim jako k tříletým. Není třeba od nich vyžadovat nic jiného, než aby se přirozeně pohybovali. Až když jim je 5 nebo 6, žádám o více shromáždění.“
Impozantní St.Emilion na cestě k úrovni T
St. Emilion je držitel bronzové medaile ze světového šampionátu 2011 pro šestileté koně. Je to černý Westfálský kůň po Sandro Hit a představuje moderní typ drezurního koně.St.Emilion má dobrý, ale ne velkolepý klus. Avšak když jezdkyně předvedla několik metrů prodlouženého klusu, každý mohl vidět učebnicový klus, pokud jde o rytmus a podsazení. Ačkoliv se pohyb předních nohou stal v posledních letech kritériem při prodloužení, zejména s příchodem Totilase na drezurní scénu, Rieger o něm nemluvil, avšak varoval před zaměřováním se na tento pohyb při tréninku koně.
„Nejezděte při tréninku dlouho v prodlouženém klusu. Procvičujte ho pouze na několik metrů a dávejte pozor, zda kůň dostatečně zapojuje zadní nohy, to je důležité. Omlouvám se, že nemůžu specifikovat podrobnosti, ale jedna švýcarská studie zjistila, že jedna diagonála projetá v prodlouženém klusu je pro koňské nohy stejně náročná jako 2 skokové soutěže na L úrovni.Bývalý Oberbereiter Španělské jezdecké školy je známý pro svou schopnost pracovat s koňmi ze země a naučit je piaffe ze země, tak jako ve Vídni. Jeho jedinečné schopnosti mohli obdivovat i účastníci semináře, když pracoval se St.Emilionem na piaffě. Zatímco jezdkyně žádala koně o pár piafových kroků ze sedla, Rieger podporoval koně ze země dotyky biče.„Kdy začít koně učit piaffe? Já to dělám ve chvíli, kdy je kůň připraven pracovat v určitém shromáždění. Stupeň shromáždění je rozhodující a je zlepšován učením piaffe. Vše o co na začátku práce na piaffě žádám, je, aby kůň reagoval pohybem nohou na dotyky biče.“
Ve věku šesti let je St.Emilion pochopitelně pokročilý v práci na piaffě a ukázal několik hezkých kroků již s mírně podsazenou zádí a pružnýma zadníma nohama. Jezdkyně a Rieger ho žádali pouze o několik kroků, pak zastavili a pochválili ho. St. Emilion budil dojem, že by mohl předvést mnohem více kroků, ale nebyl žádán o maximum v tomto náročném pohybu, což je důvod, proč u koně přetrvává radost a soustředění, stejně jako klid a spokojenost během piaffových začátků.Zatímco často vidíme koně v piaffe napjaté a stresované koně, pod Riegerovým vedením mladí koně, stejně tak jako Grand Prix koně předvádějící piaffe nevykazovali známky nespokojenosti. „Od koně žádejte jen to, čeho je schopen. Nikdy na koně příliš netlačte ani ho nenuťte piaffovat příliš dlouho,“ varoval Rieger, protože často můžeme vidět trenéry a jezdce, jak žádají od koní příliš moc příliš brzy.
Trpělivost a cit ke zvládnutí citlivosti
V dnešní době chov koní nepochybně produkuje značný počet velice talentovaných jedinců. Drezurní jezdci požadují citlivé koně, kteří rychle reagují na nejjemnější pomůcky. Někdy je tato kvalita velmi výrazná a ne každý dokáže takto citlivé koně zvládnout a dovést je k nejlepším výkonům.Pozitivním a povzbuzujícím příkladem, jak uspět s velmi citlivým koněm, je super kvalitní osmiletý Rubin Action. Riegler ho okomentoval slovy: „Je to velmi citlivý kůň a nikdy neviděl v hale tolik lidí. V této situaci je vhodné zajistit nižší nesení hlavy a krku, aby se kůň více soustředil. Říkám tomu duševní shromáždění. Znamená to, že jezdec uklidňuje koně svým sedem a rukou.Netrvalo dlouho a elegantní hnědák a jeho jezdkyně mohli předvést práci na dvou stopách. „Pokud trénujete poloviční překrok v klusu, je vhodné trochu přehnat konec. Bude se to hodit především při trénovaní změny směru v překroku. Často vidíme koně, kteří mají problém se změnou směru, zejména ve cvalu. Můžete se těmto problémům vyhnout, pokud budete trénovat přehnaný konec.“Po správném provedení polovičních překroků přešli k práci na pracovních piruetách, jakožto základu pozdějších malých cvalových piruet. „Pracujeme na cvalových piruetách, abychom zlepšili cval. Je to o gymnastice v tréninku. Parkurový jezdec také neskáče dvoumetrovou zeď každý den.“ První na co byste se měli soustředit, je: „Nezačínat piruetu z překroku. Vždy dávejte pozor, aby zadní nohy dopadaly ve směru předních nohou, jinak později nebudete schopni piruety zmenšit.“Jezdkyně s koněm předvedla téměř perfektní pracovní piruety, kdy dle Rieglerových rad Rubin Action měl váhu ideálně na zadních nohách a udržoval stabilní rytmus. Jen jednou tento krásný valach začal zadníma nohama dopadat sounož, čehož si Riegler okamžitě všiml. „Pokud budou piruety příliš malé, kůň začne dělat tuto chybu a rytmus bude ztracen.“Rieger objasnil, že svou roli trenéra nevnímá jako roli generála dávajícího rozkazy. „Nedávám příkazy. Jezdec musí sám cítit, kdy je něco možné, já ho můžu pouze podpořit.“Třetí část této ukázky byla práce na piaffě, kterou předtím ukazoval i se St. Emilionem: s jezdcem v sedle a Riegerovou podporou ze země. Riegler divákům vysvětlil, že pracovat na piaffe ze země s tímto koněm bylo extrémně obtížné. „Kůň byl příliš napjatý. Nemohl jsem se ho ani dotknout bičem. Ale jak ho jinak naučit piaffe? Potřebujeme se koně dotknout, abychom mu mohli dát signál, takže jsme to zkoušeli znovu a znovu. Jednoho dne byl konečně připraven přijmout dotyk bičem, protože mi důvěřoval.“Rubin Action ukázal nejen velmi dobrou piaffu s váhou na zadních nohách, ale také zůstal klidný a sebevědomý. Dokonce ani spontánní aplaus, který propukl po několika úchvatných piafových krocích ho nerozrušil. Kůň klidně stál a pozoroval diváky, jako kdyby se zajímal o to, zda to je on, koho oceňují. „Ano, tleskejte nahlas. Tento kůň si na to musí zvykat, ať není potom v Cáchách překvapen,“ žertoval Riegler.Jezdkyně ukončila předvedení koně tím, že mu umožnila pohybovat se v pohodlné protažené pozici. „Končit tímto způsobem je dobré nejen pro záda koně, protože tak uvolní svaly, ale také pro jeho duševní rovnováhu. Často tak můžete začít i další den. Takže je to odměna pro koně za to, že dobře pracoval. Je také dobré koně odvést zpět do stáje poté, co nějaký cvik vykonal velmi dobře.”
Třešnička na dortu: Diva Royal
Devítiletá černá klisna Diva Royal je jednou z vycházejících hvězd německé Grand Prix. Divákům předvedla, jak vypadá vrcholný produkt klasické drezury. Stejně jako ostatní koně před ní, i tato klisna byla předváděna pouze na stihlovém udidle. Diva Royal se pohybovala přirozeně i v nejtěžších Grand Prix cvicích, což bývá k vidění jen zřídka. Kadence a pravidelný rytmus, který ukazovala v piaffe a pasáži byly vskutku dech beroucí.Její schopnost podsadit zadní nohy a pracovat s extrémně angažovanou zádí ve všech cvicích jsou důkazem, že tento kůň je trénován naprosto korektně. Diva Royal sice není od přírody nejkrásnějším koněm, ale ze štěstí a nadšení z její práce vyzařovala její vnitřní krása, která spolu s jejími nepopiratelnými schopnostmi vytvořila koně, který může být produktem pouze klasického drezurního tréninku.„Všichni koně, které jste dnes večer mohli vidět, byli ježděni na stihlových udidlech, abychom vám ukázali, jak jsou poslušní,“ řekl Riegler na konci tří hodinového semináře. Žádný z koní nevykazoval příznaky napětí či nespokojenosti. Všichni byli během práce uvolnění a spokojení. Byli nejlepším důkazem toho, že klasický drezurní trénink je stále tou nejpřátelštější cestou a že spojení klasického a sportu je nejen možné, ale může být i dnes velmi úspěšné.
Zdoj: www.eurodressage.com (http://www.eurodressage.com/equestrian/2011/10/26/training-happy-horses-riegler-and-schneider
