Tento komentář je reakcí na skvělý článek od EPONA.tv: http://epona.tv/blog/2014/april/where-do-we-go-from-here, který rozhodně doporučuju přečíst, i kdyby jen s pomocí Google translatoru.
Abych obsah stručně shrnula – dánský vrcholový drezurní jezdec Andreas Helgstrand byl vyfocen na svém koni, kterého jezdil velmi brutálně – kůň měl modrý jazyk a břicho rozkopané od šporen. Snímky se díky iniciativě EPONA.tv šířily po Facebooku raketovou rychlostí a budily vlnu odporu. Dánský jezdec nechal svého koně prohlédnout veterinářem a oficiální výsledek z tohoto vyšetření oznámil, že kůň je v pořádku, pouze má pohmožděný jazyk a tudíž je mu potřeba vybrat nové udidlo (pozn. pod čarou – problém pochopitelně není v udidle, ale v brutalitě, s jakou je používáno, což je snad každému jasné). Ani dánská jezdecká federace neshledala na snímcích nic zásadně špatného.Přidat příspěvek by EPONA.tv.
Zdálo by se, že protesty veřejnosti opět nepadnou na úrodnou půdu, jako již mnohokrát v minulosti. Ale sociální média se ukazují ve své plné síle. Dánský jezdec byl potrestán (a není prvním jezdcem, kterého to potkalo), ovšem z poměrně nečekaného směru – začali ho opouštět sponzoři. Takže ani národní federace, ani spolky na ochranu zvířat, ani rozhodčí.. Jsou to sponzoři, kdo určí, co je ještě přípustné, a to na základě ohlasů veřejnosti.
Tato zpráva mě nadchla. Konečně po mnoha letech zdánlivě marných iniciativ a přesvědčování jezdecké veřejnosti, že s vrcholovým sportem není vše v pořádku a že účel nesvětí prostředky, tato snaha přináší první výsledky. Veřejnost se bouří, sdílí, komentuje, lajkuje, píše protestní dopisy sponzorům, podepisuje rozličné petice a stěžuje si národním federacím. Paraxodně jsou to právě sponzoři jezdců, kteří stojí o dobrou image jezdeckého sportu.
Je to ovšem dvousečná zbraň. Sdělení sponzorů směrem k jezdcům, jak uvádí článek, je jasné – když budete přistiženi při brutálních praktikách, dáváme od vás ruce pryč. Co se děje za zavřenými vraty krytých jízdáren ale těžko někdo ohlídá. Taktéž hrozí přehnaný hon na čarodejnice a zveřejňování všemožných snímků, které ne vždy vykreslují realitu přesně. Ale to je prostě riziko povolání.
Osobně tuto iniciativu vítám, protože konečně mám pocit, že lidé otevírají oči a přestávají být k praktikám vrcholového sportu slepí. Je však smutné, že tyto snahy o odbrutalizování moderní drezury nevycházejí zevnitř – od rozhodčích, jezdců, trenérů, národních federací.
Otázkou je, co může běžný malý český jezdec udělat pro světový koňský welfare. Odpověď se nabízí – sdílet, lajkovat, komentovat, podepisovat petice, psát sponzorům daných jezdců, upozorňovat na brutální praktiky, ale PŘEDEVŠÍM ZAČÍT SÁM U SEBE! Zamést si před vlastním prahem a neházet kameny po ostatních, pokud děláte to stejné. Každý z nás musí jezdit dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, měl by se vzdělávat, snažit se hledat cesty, jak se stát lepším jezdcem. Velice důležité je nesnažit se ostatní poučovat, ale jít příkladem, informovat o své práci, vysvětlovat těm, co se zajímají. Jsou to výsledky vaší práce, které přesvědčí ostatní, ne slova.
K.
