Před tím, než si člověk pořídí děti, má jen jedinou jistotu. Že si vůbec neumí představit, do čeho jde. Dovolte mi podělit se s vámi o pár poznatků nabytých mými dvojnásobnými rodičovskými zkušenostmi. Prosím berte v potaz, že jde o můj osobní pohled a dost možná se od toho vašeho může lišit. Tento článek je určen především pro ženy, proto je text generově nekorektní.
Těhotenství
První výzva je už oněch tajemných 40 týdnů, kdy čekáte na někoho, koho neznáte, abyste spolu prožili něco, co si neumíte představit. Zjišťujete, že vaše tělo není už tak úplně jen vaše. S tím přichází vědomí vlastní křehkosti, zranitelnosti a velké odpovědnosti za život druhého člověka.
Já jsem svou povahou spíše úzkostlivá a bojácná, žádná velká hrdinka. Takže rozhodnutí nejezdit, přišlo poměrně záhy poté, co jsem zjistila, že jsem těhotná. Mám sice milionového superspolehlivého koně, ale zakopnout může i kůň se zlatými kopyty. Svědomí mi jezdit nedovolilo a na koni jsem se necítila dobře. Prioritou pro mě nebyla má zábava, ale bezpečí toho malého tvorečka. Ježdění mi strašně chybělo a těžce jsem se s tím srovnávala.
Pokud mateřství plánujete, je dobré nepodcenit přípravu. Mít v záloze někoho, kdo vám pomůže a o koně se postará, když vy nebudete moci. Den ze dne můžete být zcela vyřazena z provozu, klidně na dlouhé týdny a je třeba na to být alespoň nějak připravena. Velkou výhodou je ustájení koně ve spolehlivé stáji s režimem 24/7 či celodenním výběhem. Velmi to pomůže vašemu klidu, což je v těhotenství zásadní proměnná.
Dalším extrémně důležitým bodem je mít koně vzorně vychovaného, aby s ním mohli bezpečně manipulovat i ostatní (vámi zaškolení) lidé. Já jsem v předtuše svého budoucího mateřství nechala Gallarda vykastrovat. Ač byl jako hřebec krásný a silný, šílel z ostatních koní. Dokázala jsem ho sice zvládnout, ale nebyla jsem si jistá, zda by to dokázal ještě někdo další. Proto jeho koule padly na oltář mého mateřství (promiň Jary).
Jezdkyně, jejíž kůň je znalý práce ze země, bude mít značnou výhodu. Nic moc jiného, krom procházek, se totiž dělat nedá. My jsme hlavně lonžovali, klasicky i na dvou lonžích. V práci ze země na otěži mi brzy začalo vadit břicho a koně jsem přestala stíhat. V takových chvílích oceníte kvalitně vycepované zvíře – mohla jsem Gallarda lonžovat až do konce těhotenství, aniž se stalo, že by se snažil z lonže utrhnout nebo mě někam odtáhnout. I když vyhazoval, cítila jsem v ruce jen takový tah, jako bych na lonži vedla jorkšíra. Byla jsem také moc vděčná svým kamarádkám, že mi Gallarda chodily venčit do terénu.
Těhotenství přináší mnoho výzev, ve stáji nevyjímaje. Třeba ránu elektrickým ohradníkem jsem dostala v 5. měsíci a málem zavařila Google, abych zjistila, jak moc mám panikařit. Snad jsem tím dítě nijak nepoznamenala. Taková cesta pro koně do výběhu do rozbahněného kopce v holinkách je normálně celkem adrenalin, ale v 8. – 9. měsíci, už je to výprava stejně děsivá jako za polární kruh.
Porod a doba poporodní
Ve stáji jsem sice byla ještě v den termínu porodu, ale pak jsem se na pár týdnů odmlčela. K porodu asi tolik – jako koňařky máme určitou výhodu, že jsme zvyklé tolerovat určitou míru bolesti. To se u porodu rozhodně hodí.
Jezdectví spíše ovlivní následky porodu. Po tom prvním prvním jsem měla pocit, že už si nesednu nikdy na nic, natož na koně. Pozitivní je, že po druhém porodu se mi zdálo, že můžu jít jezdit skoro hned. Doporučuje se nejezdit po dobu šestinedělí, protože všechny vazy a zejména ty kolem pánve jsou uvolněné a stačí málo, aby došlo k velmi vážným zraněním. Toto doporučení bych rozhodně radila respektovat a s ježděním začít pozvolna a opatrně.
Kojení
Kojení a ježdění naštěstí problém není, tedy pokud nejezdíte 5 koní denně, tam bych už váhala. Nedá se říct, že by ježdění s plným poprsím bylo úplně příjemné, ale dá se to vydržet. Problém spíš je, že zejména v prvních měsících jsou intervaly mezi kojením malé, takže pokud chcete odjezdit, je třeba mít stáj blízko a být hodně rychlá nebo dítě s hlídačem vléct přímo do stáje, abyste mohla řešit potřeby miminka přímo na místě.
Miminko
Moje představy o tom, jak bude mé klidné, hodné, spavé miminko dlouho podřimovat v kočárku u jízdárny, zatímco já budu zvesela jezdit, se rozplynuly téměř okamžitě. Jsou tedy údajně i hodná, spavá, klidná miminka, ale u nás se tedy v tomto směru nezadařilo. (Kdo z vás to má? Přiznejte se!) Ani jedno z mých dětí nemělo spánek jako prioritní potřebu, ale naštěstí jim nevadil kočárek, takže pokud byl k dispozici vozič/drncač, měla jsem přesně 2 hodiny. Ano, dvě hodiny na cestu, čištění koně, odježdění a návrat domů. Dvě hodiny na něco, co jsem předtím stěží zvládala za dvojnásobnou dobu.
Mateřství v ženě dokáže probudit superschopnosti. Nikdy byste nevěřila, jak dokážete některé věci udělat rychle. Během vytoužených 20 minut, co dítě spí, zvládnete objem domácích prací, co by vám ve vašem předchozím životě zabral celý den. U koní to platí rovněž. Pohybujete se kosmickou rychlostí, čistíte, až se na koni vytváří elektrické výboje, sedláte a uzdíte tak, že cajky na koně házíte s rozběhem z pěti metrů. A pak si chvíli sednete. Na pár okamžiků vámi projede ten klid, pokocháte se pohledem na koňskou hřívu, rozhlédnete se kolem… a začnete počítat minuty, které vám zbývají. Snažíte se na nic nemyslet, ale občas vás napadne, jestli se doma nepláče. Jestli mají dost plínek, jestli ještě spí. Protože i když děláte to, co milujete, doma jste nechala někoho, koho milujete ještě víc.
Výčitky
Konečně se vám podařilo někomu děti udat, konečně máte ten čas pro sebe, konečně jste u koně, a co děláte? Vyčítáte si to. Že jste špatná máma, že máte být s dětmi. Co když je jim smutno? Co když vás teď potřebují? Pořád vidíte to jejich „pápá“, když jste se loučili. Někdy máte pocit, že doma už zešílíte, ale když zmizíte, vyčítáte si to.
Doma si zase vyčítáte, že kůň hnije ve výběhu. Je tlustý, zanedbaný, jeho potenciál se rozplývá s ubíhajícím časem. Vás to stojí peníze, spousty peněz a ještě více nervů, jen ho udržet při životě. Prodat ho? Pronajmout? Budete mít ještě někdy v životě vůbec čas?
Tohle všechno jsou myšlenky, které vám dost možná poběží hlavou. Asi si tím musíte projít, ujasnit si priority. Opakovat si, že jste ta nejlepší máma, jakou vaše děti můžou na tomhle světě mít, protože nikdo je nemiluje více, než vy. Opakovat si, že někteří koně, jsou na tom daleko hůř než ten váš. Že se prostě nemůžete rozčtvrtit. Že kůň prostě musí počkat, ale že také potřebujete být chvíli bez dětí a zavzpomínat, alespoň na pár minut, na vaše staré, svobodné já.
U koní si vždycky odpočinu, změna vzduchu matkám prospěje. A když se vrátím domů, díky výčitkám, že jsem byla pryč, jsem na děti hodnější, milejší a mám větší trpělivost. Je třeba si koně zbytečně neidealizovat. Pokud mají žrádlo a jiné koně, netrpí. Oni nás (na rozdíl od našich dětí) v podstatě nepotřebují.
Ego
Před dětmi jste někdo. Máte své jméno. Máte svá prává, svá rozhodnutí, svůj čas a své potřeby. Po porodu už jste „máma“. To je takový hezký termín pro nesvéprávného otroka, o němž rozhodují jiní. Malí tyrani, kteří vám nedovolují spát, nenechají vás najíst, nutí vás čůrat za běhu. Absolutně je nezajímá, že jste unavené, bolavé, naštvané, nebo že se vám prostě zrovna dneska být máma až tak nechce. Pokakaná plínka je ve stádové hierarchii o notný kus před vámi. A to bolí. Hodně to bolí. Ego pláče, křičí, bojuje, je ukřivděné, hlásí se o své ztracené pozice. Chce být zase důležité. Mateřství je v tomto ohledu ta největší škola. Začátky jsou hodně těžké, ale časem zjistíte, že tyhle boje ega jsou marné. Na světě je teď prostě někdo důležitější než vy a vaše potřeby. Poprvé v životě existuje něco, co za vás nemůže udělat někdo jiný. Protože máma je jen jedna. Jste to vy. A pro toho malého tvorečka, jste středobod vesmíru. Pevný bod ve světě, kterému ještě nerozumí. Ráj na zemi.
Jakmile najdete svůj klid a svou rovnováhu, hodně vás to posílí. Začnete být empatičtější, vnímavější, altruističtější. Prostor, který dříve zabíralo vaše ego, je nyní volný pro lásku a pochopení. Ego sice občas ještě zabojuje, ale už ví předem, že je to bitva prohraná a rychle se zařadí na své místo. Vaši osobnost to obrovsky posune. Poznáte to i u koní, a to velmi výrazně. Lépe řečeno – koně, tuto vaši proměnu ocení.
Kondice
Jezdkyně mají v těhotenství velkou výhodu – bývají fyzicky zdatné – což se hodí nejen u porodu. Po narození miminka se ale musíte srovnat se vaším novým tělem. Měla jsem sice v obou případech štěstí, že jsem přibrala málo a ještě během pár týdnů měla na všechna přebytečná kila dole, nicméně má záda se zcela odporoučela. Dříve bych jezdila klidně přes bolest, ale teď jsem si již nemohla dovolit nezvednout se z postele. A nezvednout ještě někoho dalšího, že. Je to ale velmi individuální. Někdo bojuje s kily, někdo s cestujícími obratli, někdo má to štěstí, že je ve formě hned po šestinedělí.
Pozitivní je, že svalová paměť funguje. Neztratí se schopnost cítit, vnímat, jezdit nezapomenete. Koordinace možná chvíli trochu pokulhává, ale vrátíte se rychle.
Strach
Cítila jsem se hodně trapně kvůli tomu, jak ve mně mateřství probudilo démona strachu. Strach o děti je vtíravý a všudypřítomný. Projevilo se to bohužel i u koní. Až díky diskusi s ostatními jezdeckými matkami jsem zjistila, že v tom vůbec nejsem sama. Mámy si totiž nemůžou vzít dovolenou, jak říká jedna reklama. Nemůžou nefungovat. Nemůžou si zlomit ruku, nohu a už vůbec si nemůžou dovolit nic horšího. Doma na ně totiž čekají děti. Tíha této odpovědnosti je až bolestně svazující. Čím menší miminko, tím menší odvaha pouštět se i do těch minimálně rizikových akcí. A koně, jak dobře víme, jsou velmi rizikoví.
Mám to velké štěstí, že Gallardovi 100% důvěřuji. I přes to mám ale obavy a vyčítám si, že ježděním příliš riskuji. Odmítám sedat na cizí koně. Nevěřím jim, bála bych se a tím si přivolávala problémy. Protože koně strach snadno rozpoznají a negativně na něj reagují.
Co s tím? Asi nelámat nic přes koleno. Dělat jen to, na to se cítíte. Počkat, až děti trochu povyrostou, jezdit jen na spolehlivých prověřených vzdělaných koních. Poslouchat svou intuici a nedat na tlak okolí. Vy víte, co je pro vás nejlepší.
Trpělivost a respekt
Rodičovství je univerzita trpělivosti. Pokud jste u koní dlouho a pracujete s koňmi citlivě, gymnázium trpělivosti již máte za sebou, což vám situaci hodně ulehčí. Přesto je to velká výzva pro práci na sobě. Udržet nervy, když po miliardté nandáváte ty stažené ponožky a sbíráte oběd ze země. Když máte pocit, že už to nevydržíte ani vteřinu, že byste nejraději vším praštily a odkráčely středem (do stáje, kam jinam!), stejně se nakonec musíte zhluboka nadechnout, nandat ty ponožky a utřít tu zem.
To, co jste u koní dříve vnímaly jako nekonečný proces a to, u čeho jste se rozčilovaly, se najednou jeví jako pohoda. Prostě to zkusíte znovu. Když to nepůjde dnes, půjde to jindy. Již nebudete mít takovou potřebu spěchat, ale víc si budete užívat.
Mateřství vás naučí respektu (nebo by rozhodně mělo). Představy o tom, jak si miminko vycepujete dle své představy (stejně jako koně), brzy berou za své. Narodí se vám totiž z velké části hotová osobnost. Má své představy, své názory a tvrdě si za nimi stojí. Jste-li respektující rodič, a já pevně doufám, že ano, nebudete se snažit své děti do vašich představ namlátit. Budete se s nimi snažit domluvit, najít kompromis, přijmout je takové, jaké jsou. Pomáhat jim se rozvíjet. Nesnažit se je změnit, ale naučit je se svými vlastnostmi pracovat tak, aby se dobře začlenily do společnosti. Vznětlivé dítě nedomlátíte do klidu, ale můžete mu pomoci naučit se, jak svou vznětlivost ovládat. To je dle mého názoru nejdůležitější úloha rodiče – naučit děti vyrovnat se se svým charakterem a být jim oporou a pevným bodem při objevování světa. Hodně mi v tomto ohledu otevřela oči kniha „Respektovat a být respektován“ a vřele ji doporučuji všem (nejen) rodičům.
Tato zjištění významně pomohou i ve stáji. Již nebudete mít tendence koně zpracovat do své představy o tom, jaký má být, ale budete se snažit rozvíjet, co v něm je nejlepší, a pomáhat mu s jeho slabými stránkami. Protože poučeni z mateřství nepřetváříte osobnosti, ale pomáháte jim v jejich vlastním rozvoji.
Rady
Jezdectví a pohyb kolem koní vás může kvalitně připravit na jednu odvrácenou stránku mateřství – rady. U koní vám každý mile rád a nevyžádaně poradí, s dětmi to je stejné. Budou vás přemlouvat, citově vydírat, lákat, nabízet snadná řešení, naléhat na vás, jen aby vás přesvědčili, že to, co děláte, lze dělat jinak a lépe. Pokud jste již od koní zvyklé, jít si svou cestou, tím lépe pro vás. Usmějete se, poděkujete za cenné rady a uděláte to, co vám velí vaše intuice, svědomí a selský rozum. Jistě, je dobré sbírat informace, ale ještě lepší je řešit kvalitu zdrojů, nastudovat si různé pohledy na věc a pak se rozhodnout dle svého nejlepšího vědomí. Jak říká můj oblíbený citát z filmu Bobule: „Je lepší si to pos.at podle sebe, než podle toho, co ti raděj ostatní.“
Nezapomínejte, jsou to vaše děti, vy jste matka, vy rozhodujete. Je to váš kůň, vy jste jezdec, vy rozhodujete.
Tolerance
Můj svět dřív býval černobílý. Dobré a špatné, výrazně odděleno tlustou čarou a nebyl prostor pro diskuzi. Asi to tak za mlada mívá většina lidí, až zkušenosti nás naučí, že svět je hodně barevný, pravda bývá někde uprostřed a to, že dva lidé mají jiný názor, neznamená, že je jeden z nich horší nebo lepší.
Díky dvěma porodům v porodnici jsem našla pochopení pro ty, co chtějí rodit doma. Strach o dítě mi dovolil porozumět těm, co se bojí své děti očkovat. To, že do těchto táborů nepatřím, přece neznamená, že pro ně nemůžu mít pochopení. Více než násilím přesvědčovat o své pravdě, je prostě a jen diskutovat. Mluvit spolu. Nepřesvědčovat, ale naslouchat. Ve školce i ve stáji.
Dostáváme v životě spousty nálepek a taky je mohutně rozdáváme. To je chyba. Možná jsem biomatka (protože mohutně řeším kvalitu jídla), lesana (protože vyznávám chůzi na boso), indiánská babička (protože děti nosím v šátku), ekocvok (protože se snažím co nejméně vadit planetě), kojná (protože děti kojím déle než pár měsíců, a to je přece hnus), pletu si na sebe bič (protože moje děti nenechávám nikdy brečet a spí s námi v posteli), jsem ta moderní matka (co děti nebije a ony mě proto jednou sežerou zaživa), jsem internetová matka (protože si samostatně hledám informace).
Také jsem ale beznadějný amatér (protože neumím na koni jezdit dokonale), jsem závistivá (protože kritizuji, co se mi nelíbí), nic o drezuře nevím (mám koně, co nemá chody), nic jsem nedokázala (protože s koněm nezávodím), mám koně k ničemu (takže nemám nárok někoho poučovat).
Znáte to taky? Je to pravda? Řešíte to? Neřešte. Nenechte ostatní, aby rozhodovali o to, na co máte a na co ne. Je to váš život, vaše sny, vaše vize. Žijte podle sebe, protože jen tak budete spokojeni. Nálepky nerozdávejte, ani nepřijímejte.
Sociální sítě
Otrlý uživatel sociálních sítí se jistě domnívá, že nemůže být nic vyhrocenějšího, než diskuze na koňská témata. To je ovšem omyl. Mezi matkami na sociálních sítích propukají hotová jatka. Takže zkušenosti z koňských debat se zde dají krásně zúročit – ideální je vůbec se toho neúčastnit a ani to nečíst. Užívat si světa a života v reálu a ne dohadovat se ve virtuálu.
Kompromisy
Jezdectví a mateřství má taktéž dalšího společného jmenovatele – hledání kompromisů ke spokojenosti obou partnerů. Budete-li se za každou cenu snažit svého partnera (koňského i dětského) natlačit do svých představ o světě, životě a vzájemné komunikaci, jednou dospějete k bodu, kdy již nebude ochoten s vámi diskutovat. V obou případech to je vlastně prohra. Ustoupit někdy není slabost, ale naopak důkaz vyzrálé osobnosti. Přiblížit se co nejvíce vaší představě a přitom respektovat druhého, je umění, kterého je třeba se naučit.
Závěrem
Abych to tak nějak shrnula. Citlivý přístup ke koním, práce na svých osobnostních kvalitách, abychom byli koni příjemným partnerem a lehčím břemenem, je naprosto perfektní příprava na mateřství. Naučíte se probudit svou intuici, komunikovat beze slov, naslouchat druhému a pokoušet se domluvit, ač se vaše názory mohou lišit. Naučíte se pokoře a toleranci.
Všechny tyto nabyté dovednosti v mateřství zúročíte a navíc násobně vypilujete. I když je to nesmírně těžké, bolestivé, vyčerpávající a náročné, vy to dáte. Protože nikdo jiný to nemůže dát za vás. Zjistíte toho o sobě spoustu a objevíte, že máte superschopnosti. Že vydržíte mnohem více, než jste si kdy uměla představit.
A že byste nikdy ani na vteřinu neměnila, protože vaše děti za to stojí a kůň prostě chvíli počká.
K.
Ukázka naší těhotenské práce – oba jsme se učili na dvou lonžích 🙂
——————————————————————————————————————————————————————
Na Facebooku jsem vyzvala další matky-jezdkyně, ať se podělí o své poznatky. Tady jsou ty nejzajímavější z nich (needitováno):
Lucie:
Nejdůležitější je asi nevzdat to. Když jsem otěhotněla, měla jsem asi 4 měsíce obsednuto. Radost z úžasného koně střídá radost z miminka. Na druhou stranu ale začíná boj o to co bude s koněm. Na výběr je toho víc a ty se musíš rozhodnou co zvolíš. Nechtěla jsem, aby na ní jezdil někdo jiný… Vydržela jsem to do 5-tého měsíce. Pak už to přes bolesti nešlo. Pokud máš štěstí na koně a těhotenství jako jsem měla já, ježdění vystřídá různá aktivita ze země(dvě lonže, procházky, zapřahání…) a kůň je na takové dovolené spokojený. Po porodu je to horší. Na koně nemáš čas, učíš se žít s miminkem. Když konečně překleneš tohle období můžeš se radovat! Tedy pokud máš hlídání… Já měla to štěstí, že Tadeášek spinkal v kočárku a téměř vždy někdo alespoň na chvíli pohlídal. Dia naštěstí tak nějak chápala, že ten tvor v kočárku k nám patří a že mu nesmí ublížit. Nakonec, když už je mimčo větší, dopadne to tak, že se sveze a ty přijdeš o koně úplně :). V tom momentě se totiž stane jezdcem <3 a na koni pak sedí častěji než ty. Podpora nejbližších je nejdůležitější! U tohohle období jsem se řídila asi nejvíc ve svém životě citací “pokud něco chceš, celý vesmír se spojí abys toho dosáhl”. Chce to vydržet, jít za svými sny a taky trochu toho štěstí nejen na lidi okolo sebe, ale i na zdraví apod.
Šárka:
Prijdete o kone. Za prve na nej nebudete mit ani cas, ani penize a kolikrat ani silu ci náladu, a i kdyz ten maraton pece o novyho cloveka v prvnich letech date, a dokonce si i udrzite v majetku a jakstaks v kondici kone, tak pak ten malej spratek prijde k vasemu koni, vykuli ty krasny oci, sladkym hlaskem rekne “takyyyyy hop!” (ukazujic koni na zada), a v te chvili je to JEHO (jeji) kun, ne vas… 🙂
Andrea:
Že zrovna keď si chcete sadnúť na koňa, dieťa nechce spať a stále plače takže niekedy ani stráženie nepomôže Že koľkokrát je to viac stresu ako oddychu. .a od určitého veku na koni sedí skôr dieťa ako vy Každopádne som si oveľa viac začala uvedomovať, že niekedy veci netreba siliť, svet sa nezrúti, keď niečo nevyjde alebo niekto z nás nemá zrovna svoj deň atď.. A že raz.. raz vyrastie..A teraz skôr tie pozitíva 🙂 nedržať deti ďaleko od koní je super, môj syn (2,5r) so mnou chodi(l) aj vyhnojovať, kŕmil kone (pozná ich po mene lepšie ako ja, dokonca sa snaží so mnou lonžovať už aj keď vyrastie a nebude v blízkosti koní, mal možnosť to zažiť 🙂
Klára:
Nic si nevycitejte. Kdyz nebudete mit cas nebo silu jezdit, nejezdete. Travte se svym konem tech par minut, ktere budete mit, bez vycitek, cerpejte z nich pozitivni energii i kdybyste meli jen kone chvili drbat. Travte cas tim, co mate radi oba, aby vas kun mel spojene s prijemnym, ne jen s “sup sup rychle makat pod sedlo“. Nic neutece, nic nespecha, vsechno ma cas. Budte spokojene, jen tak se to da zvladnout. A jeste jednou – NIC SI NEVYCITEJTE!
Andy:
Nelámejte to přes koleno, ten čas který teď do dítěte investujete, se vám v budoucnu vrátí 🙂
Monika:
že je víc než super mít fakt koně u domu, hodit si mímo do nosítka, ve kterém mohu s klidem a bez řevu mrńouse do ohrady a aspoň koně donekonečna drbat a ňufňat, když už nejde jezdit … 🙂
Michaela:
Ze je dobre si nastavit zodpovednost za zivot,ktery ve vas roste. I jezdeni na sebeklidnejsim koni muze dopadnout spatne. Zrovna moje doktorka spadla v sedmem mesici z kone, za ktereho sama rikala, ze by dala ruku do ohne. Nastesti si “jen” zlomila ruku, ale rikala, ze ty nervy, nez se dojelo do nemocnice a potvrdilu ji, ze je dite v poradku, za to.nestoji v zadnem pripade.
Ja treba kone musela prodat, protoze pri malickem nebylo hlidani a kdyz vyrostl, od koni mi utikal, nestihala jsem je ani vykydat a dat vodu, na pronajem se nikdo nenasel, ani na bezplatne jezdeni. Konici se maji super, ale ja se z toho za dva roky jeste nevzpamatovala 🙁
Mája:
Nezdávejte se svého já – koňařky. Je jedno jestli máte svého koně nebo je kamarádky. Je jedno jestli musíte mít sebou kočárek, ale jděte toho koně aspoň vyčistit. Všichni mluví o ježdění, ale to je už jen třešnička na dortu… pro matky je čas stráveným s koněm jako terapie. Ps: Nestačí jít pomazlit. Pss: Opravdu toho koně ve výběhu škoda není… Jemu vaše ambice jsou u ocasu 🙂 a rád na Vás počká 🙂
Maria:
Nie je vsetko o jazdeni. Ja sa do sedla asi uz ani nevratim (vysunute platnicky, tehotenstvo tomu nejak nepridalo na krase…). Tehu som mala o.i. aj kvoli veku “nie bezstarostne”, tak som v 2. mesiaci dojazdila. Kobyla to chapala, lubila brucho a aj bezstarostny zivot. Teraz lubi aj maleho. Casu mame ovela ovela ovela menej, ale o to viac si to vazime. Kobca odpusta vsetko, je to najlepsi kon na svete a jej synak je tiez pohodak, tak sme jedna velka rodinka “nezamestnanych” 🙂 jedine moj muz pracuje 🙂
Soňa:
Taky se připravit na infarkty 🙂 dítě je vždy tam kde ho mít nechcete. Suverénně se rozjede ke koni, samozřejmě k jeho zádi je to nejlepší. Když má kůň vodu ve výběhu, dítě tam zaručeně bude-mokré. Pokud krmíš koně, tvé dítě se chce za každou cenu krmit s ním, i kdyby to žrádlo mu mělo sebrat z huby. Pokud hazíš hnůj, dítě spadne do čerstvého bobku. Nejlepší je prozkoumat hnůj rukama. 🙂 dítě na koně vymyslí vždy nové bubáky. Kočárek, chodit kolem něj s konvici ta zadními nohy, chrastící hračky…. P.s. nezapomeňte dítě po setkání s koňmi řádně odmočit a vyprat. Dítě najde to poslední bahno ve výběhu stejně spolehlivě jako váš kůň 🙂
Kateřina:
Musím říct, že ačkoli je času bez dítěte míň, nebo spíš téměř žádný, krásně jsem se naučila díky dcerce pracovat ze země a s koňmi si hrát jinak, možná i opatrněji. Dcerka má rok a půl, mám 2 chladnokrevné kobyly doma a ještě pár dalších zvířat a nevzdávám to. Je to náročné, ale stojí to za to! 🙂 Dcerka nejen, že se chce vozit, ale i pomáhá kydat, nosit vodu, stlát a krmit a ujídá koním kvasnice! 🙂 Je krásné vidět, jak se ve všem opičí po mně a občas i zarážející! Já ty svoje holky miluju všechny, i bez ježdění. Jsou moje rodina. A vlastně i díky víc času bez ježdění, jsem se začala víc vzdělávat po nocích, kdy už dítě spalo, nejen v dětské, ale i koňské výživě, zdraví, kopytech a na holkách je to znát. 🙂 Maminky, nevzdávejte se! Mít koně jde i bez hlídání, jezdit moc ne, ale i toho se dočkáte a pak třeba budete jezdit bok po boku i se svou ratolestí! 🙂 Popřála bych všem hodně odhodlání! 🙂
Jana:
poznatky trojnásobného rodiče a pečovatele domácího zvěřince…umím se perfektně plánovat (což hlavně mimina umí nádherně bourat), nehroutím se z blbostí, vím, jak využít každou minutu dne, s miminem na rukách popř. na zádech se dá dělat téměř vše. Pobytu u koní si užívám na max s dětmi i bez, vždycky se dá něco dělat. Koňové jsou teď zvyklí na lecos…jen ti mí potomci občas postrádají pud sebezáchovy …”mamííí, vyskočil jsem na poníka z pařezu!!” 🙂 A pro děti je náš dvůr s hlínou, hnojem a občasným blátíčkem ta nejlepší herna…anglický trávník, upravenou zahradu a vždy čisté a tiché děti u nás nehledejte….zato bandu spokojených smraďochů jo 🙂
