fbpx
Poznámky z Podhajského
20 Čvc, 2014 |

 Alois Podhajský je osobností více než inspirativní. Jeho knihu The Riding Teacher můžu vřele doporučit všem, co se zajímají o klasickou drezuru a výcvik koní a jezdců v tomto duchu. Níže si dovoluji nabídnout mé poznámky, které jsem si tvořila při čtení této knihy. Neprocházejte je prosím v rychlosti, ale každé Podhájského myšlence věnujte zamyšlení, které si rozhodně zaslouží.  🙂

  • Volný konec otěží by měl koni vždy splývat po pravé straně krku.
  • Při práci na lonži bychom měli vždy začínat na levou ruku, protože kůň je zvyklý na manipulaci převážně z levé strany.
  • Dobrý instruktor jezdectví nikdy na žáky nekřičí.
  • I při práci na lonži je třeba jezdce trénovat v přechodech, ne jen stereotypně kroužit dokola.
  • Než jezdec dostane do rukou otěže, musí mít nezávislý sed ve všech třech chodech. Otěžě pak mají být neseny klidnou rukou 1 – 2 pěsti nad kohoutkem koně.
  • Samostatně bez lonže se může jezdec pohybovat, až když zvládne nezávisle sedět ve všech chodech a ruce a nohy používat pouze k dávání pomůcek a ne k tomu, aby se udržel v sedle.
  • Všechno v jezdectví by mělo být nejen praktické, ale i elegantní.
  • Jezdec by měl v klusu vysedat na vnitřní zadní, tedy vnější přední nohu.
  •  Kůň nesmí být při jízdě na kruhu ohnutý více, než odpovídá ohnutí ve zbytku jeho těla.
  • V terénu by měl kůň chodit s dlouhým nízko neseným krkem, najde tak nejlépe rovnováhu fyzickou i duševní. Také vyklene záda a lépe jezdce nese. Navíc pokud se kůň vyděsí či vyhazuje, vždy tomu předchází zvednutí hlavy, což je pro jezdce užitečné varování.
  • Obrat kolem předku se provádí ze zastavení, ne u stěny, aby měl kůň místo na hlavu i krk. Tlakem vnější nohy za podbřišník jezdec otáčí koně krok za krokem kolem předních nohou, které přešlapují na místě. Je třeba si uvědomit, že toto cvičení pouze napomáhá koni i jezdci porozumět pomůcce nohou – tedy ustupování před tlakem holeně – jinak nemá pro trénink žádnou praktickou hodnotu a tudíž nemá smysl ho nějak svědomitě provádět. Ve volné přírodě se kůň rovněž neotáčí kolem předku, ale na zadních nohou či kolem středu.
  • Nedostatky v rytmu znamenají nedostatky v rovnováze, která je stejně tak nezbytná pro ježdění, jako pro tanec.

Správné projetí cviku diagonálou změnit směr:

Kůň projede rohem na dlouhou stěnu a přesně za 6 kroků se odpojí a pokračuje po přímé linii na protější stěnu, kde se připojí přesně 6 kroků před rohem => dle klasických pravidel kůň potřebuje 3 kroky na korektní projetí rohu a 3 kroky na narovnání před odbočením na diagonálu. To stejné platí i po příjezdu na stěnu.

K držení otěží 2 ku 2:

Tento typ vedení koně způsobuje, že kůň musí přijímat mnohem silnější kontakt s udidlem, zvláště když jezdec drží ruce daleko od sebe. Následkem toho kůň ztrácí pružnost/lehkost ve svých reakcích na pomůcky otěží. Podhájský doporučuje držení otěží v poměru 3 ku 1

K protokolu jízdárenského chování:

Vzhledem k tomu, že jízdárna je místo pro ježdění, konverzace by měly být omezeny na minimum a nikdy by neměly být pronášeny nahlas či se týkat jiného předmětu než jezdectví.

Základní jezdecké principy:

1. Kůň by se měl pohybovat rovně a aktivně vpřed.

2. Absolutní čistota všech chodů a pravidelnost kroků nechť je zachována ve všech pohybech koně. Je to právě tato pravidelnost, která dodává kouzlo drezurnímu koni, a je proto nazývána hudbou jezdectví.

3. Kůň by měl přijímat udidlo klidně a s jistotou, následovat vedení jezdce a ochotně se mu podvolovat. Jezdec nikdy nesmí zneužít otěží k silovému vynucení určité pozice koňské hlavy. Toto nesprávné shromažďování se okamžitě projeví viditelným narušením chodů koně.

4. Vhodným gymnastickým cvičením se kůň stává ohebným a pružným, což bývá znatelné v plynulosti jeho pohybů a přechodů a především v jeho absolutní rovnováze. Tato rovnováha je možná pouze jsou-li zadní nohy koně dostatečně aktivní a nesou-li větší část váhy jezdce.

5. Fyzická zdatnost koně, která je přirozeným výsledkem tréninku koně k pružnosti a kontrole svalů, a jeho perfektní rovnováha se projeví v korektnosti cviků, v jejich přesném provedení, stejně tak jako v čistém sledu kroků.

6. Poslušnost koně pramení z jeho důvěry v jezdce, který nikdy nesmí žádat  od koně  více, než je kůň schopen fyzicky provést.  

K.