Nauka o anatomii koně se bohužel nesetkává s příliš velkou oblibou, přitom znalost anatomie nám poskytuje obrovské množství zásadních informací, které zužitkujeme nejen při samotném ježdění, ale i při výběru koně a pro včasné rozpoznání zdravotních problémů. Praktickou část ježdění na koni nelze bez základních teoretických znalostí anatomie pochopit. Proto je třeba se na vzdělávání více zaměřit.
Anatomické a biomechanické souvislosti jsou při práci s koněm nepostradatelnými ukazateli aktuálního stavu koně, vlivu tréninku na jeho tělo a případného jednostranného přetěžování určitých svalových skupin, vazů či kloubů. Celé koňské tělo, které se skládá z kostí, kloubů, vazů, svalů a šlach, pracuje jako ucelený komplex, který funguje na základě po sobě jdoucích návazností, které vytváří pohyb. Je to propojený řetězec reakcí a pohybů, které se navzájem ovlivňují.
Vezměme si za příklad svaly. Svaly většinou pracují v páru a ve svalových skupinách. Navzájem se dotýkají, překrývají, díky povázce přes sebe při stahu kloužou, čímž vytvářejí pohyb. Pokud ale jeden sval nepracuje, jak se od něj očekává, ostatní svaly ho zastoupí a pracují dvakrát tolik. Následkem toho jsou však nadměrně pracující svalové skupiny brzy unavené a přetížené, takže snadno dojde k bolestivosti až zranění. Při dlouhodobém přetížení určitých svalových skupin dochází k asymetrii, která velmi intenzivně ovlivňuje celé tělo a výkonnost koně. Tomu je třeba se vyvarovat a stále sledovat aktuální stav zvířete.
Vše souvisí se vším
Nedávno jsem na profilu @vet.physio.phyle viděla obrázek nádherně ukazující, co všechno může ovlivnit začínající artritida hlezna.
Obrázek použit se svolením @vetphysiophyle
Lidé často říkají: ,,Má začínající artritidu, ale nijak ho to neovlivňuje, chodí normálně.’’ Chyba! Právě v tomto případě dochází hned k několika škodlivým procesům, které se bez včasného zakročení fyzioterapeuta promění ve vážné zdravotní problémy například v oblasti krku. Proč krku, když artritida začíná na hlezně zadní končetiny? Právě proto, že tělo koně funguje komplexně a je třeba, aby fungovalo rovnoměrně a správně.
Zpět ke zmíněnému příkladu – artritidě hlezna. Ta způsobuje snížený rozsah pohybu tarzálního kloubu. Kůň ve snaze skrýt tuto dysfunkci bude tarzální kloub stáčet směrem dovnitř. Kvůli váhové asymetrii končetin vzniká tenze (neboli napětí) ve svalech a vytváří se trigger points (spoušťové body). V určitých fázích kroku pak může docházet k poklesu křížokyčelního kloubu. Snížený impuls z levé zadní končetiny vede prostřednictvím úhlopříčky ke zvýšení únosnosti pravé přední končetiny. To může vytvořit napětí a hypertrofii pravých prsních svalů a souvisejících fasciálních rovin – může pokračovat dále a ovlivňovat krční svaly, které se stávají hypertonickými v důsledku posunu hmotnosti a tvaru. Z toho důvodu vzniká bolestivost TMJ (temporomandibulárního kloubu) obložení hlavy, dysfunkce hyoidního systému, asymetrické držení ocasu.
Zkrátka začarovaný kruh, který ovlivňuje další a další části v koňském těle.
Od zdravotních problémů k anatomickým ukazatelům
Díky znalosti anatomie koňského těla se dozvíme, jaké předpoklady a limity kůň určité stavby těla má. Z jezdeckého hlediska je důležitá poloha lopatky, celkový rámec koně a zadní končetiny.
Lopatka neboli scapula je velká plochá kost trojúhelníkového tvaru a její ideální sklon tvoří 45-50°. Kůň s takovou lopatkou je vhodný k jezdeckému využití (parkurové skákání, drezura) jelikož poloha lopatky umožňuje koni vytahovat končetinu dostatečně vysoko. Jakmile je lopatka postavena v úhlu více než 50°, jedná o lopatku strmou. Koně se strmou lopatkou nabízejí větší protaktraci končetiny směrem dopředu než směrem nahoru, což je oceňováno u koní dostihových a klusáckých).
Celkový rámec koně udává, jak snadno bude kůň trénovatelný. Obecně platí, že čím vyšší a delší kůň, tím kratší trénink je schopen adekvátně pojmout. Velcí koně se velmi snadno a rychle unaví, a proto je třeba trénink uzpůsobit jejich potřebám a koně nepřetěžovat. U mladých koní zase platí, že koně s kratší páteří (např. arabští koně) kosterně dorůstají pomaleji. Proto je třeba dát jim čas a zátěž vrstvit pomalu a s citem.
Když se podíváte na zadní končetiny, všimnete si, že mají jiný vzhled a uspořádání než končetiny přední, kde jsou kosti postavené více vertikálně. Úhly kostí jsou důležité pro schopnost zadních končetin vyvíjet sílu a absorbovat nárazy (více v knize Physical Therapy of Horses – Helle Katrine Kleven). Postavení zadních končetin nám zase naznačí, jaké pohybové vlastnosti daný kůň bude mít a zda bude schopen se pohybovat například ve velkém podsazení či narovnání. Koně s tupými úhly v postavení pánevní končetiny nejsou anatomicky schopni nakročit zadními končetinami dostatečně pod sebe a mají kratší krok, omezený odraz a méně plynulé pohyby. Jejich častým problémem jsou přepnuté vazy. Naopak koně s ostřejšími úhly v postavení pánevní končetiny mají větší rozsah pohybu končetin a lepší podsazení zádě. Čím dále je kůň schopen nakročit pod tělo, tím je jeho schopnost se energicky odrazit či maximálně podsadit větší. Z jezdeckého hlediska se pak jedná o koně pohodlného, schopného velkého podsazení (například u koní při sliding stop) a nebo narovnání při odrazu u skoku.
Pro jezdce, který chce plnohodnotně chápat ježdění je znalost anatomie a biomechaniky opravdu klíčová. Pokud jezdec není schopen na koni pozorovat jeho vertikální a horizontální rovnováhu, nebude schopen koně trénovat k narovnání nebo shromáždění. Jezdec, který neví, jak funguje vyklenutí hřbetu a které svaly ho mají na svědomí, nebude schopen věnovat dostatečnou pozornost posilování břišních svalů, bez kterých se kůň nedokáže správně nasvalit a vyklenout hřbet.
Shrneme-li to, můžeme být sebelepšími jezdci, ale bez teoretických znalostí, nikdy nedosáhneme správného působení na koně. Proto je třeba se věnovat znalostem anatomie a biomechaniky, snažit se vnímat koňské tělo jako celek složený kromě jiného z kostí, svalů a šlach, které se navzájem ovlivňnují, spolupracují spolu nebo se dokonce nahrazují.
Je třeba tyto znalosti nepodceňovat. Mohou se nám velmi intenzivně hodit při tréninku, pro zvýšení výkonnosti koně nebo při koupi koně, kdy snáz pohledem odhalíme jeho zdravotní problémy, anatomické nesrovnalosti a mnoho dalšího.
Knihy věnované tomuto tématu jsou povětšinou v cizím jazyce, ale často opravdu bezkonkurenční. Mezi jedny z nejlepších knih o koňské anatomii a biomechanice patří rozhodně: Physical Therapy for Horses od autorky Helle Katrine Kleven
The Dressage Horse Optimized: With the Masterson Method od Jima Mastersona.
Koně a jejich pohyb – Gillian Higgins
Sport Horse Conformation – Christian Schacht
Posture and Performance: Principles of Training Horses from the Anatomical Perspective – Gillian Higgins, Stephanie Martin
Nikola Kováříková, @equine_study
